1.	Předmět a vývoj sociální psychologie

1.1.	Vymezení sociální psychologie

1.2.	Počátky sociální psychologie

2.	Interpersonální percepce

2.1.	Vymezení a význam sociální percepce

2.2.

Empatie

2.3.	Interpersonální percepce

2.4.	Interpersonální percepce jako součást interakce

2.4.1.

Interakce nepodmíněná

2.4.2.

Interakce asymetricky podmíněná

2.4.3.

Interakce recipročně podmíněná

2.5.	Člověk jako objekt poznání

2.5.1.

Charakteristiky chování

2.5.2.

Verbální obsahy

2.5.3.

Kontext

2.5.4.

Neverbální klíče statické a dynamické

2.6.	Proces interpersonální percepce

2.6.1.

Složky

2.6.2.

Typy soudů

2.7.	Teorie interpersonální percepce

2.8.	Systematická zkreslení

2.9.	Trénink interpersonální percepce

3.	Rodina jako malá sociální skupina

3.1.	Typy sociálních skupin

3.2.	Skupinové normy

3.3.	Skupinové struktury

3.3.1.

Neformální a formální struktura

3.4.	Styly vedení

3.5.

Rodina

3.5.1.

Demografické údaje

3.5.2.

Změny života rodin

3.5.3.

Rozvodovost a její příčiny

3.5.4.

Výběr partnera a partnerská kompatibilita

3.5.5.

Rizikové výběry 1. řádu

3.5.6.

Vztahová očekávání

4.	Postoje a jejich měření

4.1.

Postoj

4.2.	Složky postojů

4.3.	Vytváření postojů

4.4.	Charakteristiky postojů

4.5.	Teorie postojů

4.6.	Změny postojů

4.7.	Měření postojů

5.	Interpersonální agrese

5.1.	Transakční analýza

5.2.

Agrese

5.3.	Nepřímá agrese

5.4.	Důsledky potlačených agresí

5.5.	Psychologie davu

"Interpersonální percepce
- transformace signálů, které nám druzí poskytují, vnitřní ustrojení
- vycházíme z určitých informací, které nám okolí poskytuje
Ne všechny informace jsou pro nás stejně důležité. Selekce informací je silně ovlivněna vztahem, který k dané osobě máme. Když je nám někdo sympatický, vnímáme pouze pozitivní vlivy, ale jsme slepí k negativním vlastnostem, ale později není možné další negativnosti přehlížet (nemusí být potom ani daleko k antipatii).

Interpersonální percepce jako součást interakce
a. interakce nepodmíněná
- do vztahů mezi lidmi nevstupují emoce » pouze role – předepsaný způsob chování, celoživotní role (role dítěte vůči rodičům)
- chování je determinováno rolí, soustřeďujeme se jen na signály relevantní potřebám synchronizace
- dlouhodobé – role profesní, role manželů
- krátkodobé – pacient ve zdravotnickém zařízení, účastník zájezdu
» každá role má určitý předpis chování
b. interakce asymetricky podmíněná
- standardizované interview – tazatel má předepsané otázky, jakým tónem se dotazovat, aby odpovídající mohl odpovídat volně
- chování jednoho účastníka je podmíněné, druhého volné

c. interakce recipročně podmíněná
- posuzujeme jednání druhého, svým jednáním reagujeme na jednání toho druhého
- chování druhého nám poskytuje informace o tom, jak bylo naše chování pochopeno; na jeho základě pak volíme další reakce

Člověk jako objekt poznání – základní zdroje informací a jejich validita
a. popis informačních zdrojů – poznání trvalejších charakteristik chování – co druhý dělá, jak vystupuje, poznat více chování druhého:
- poznat chování druhého, které vybočuje z předepsaných rolí, napovídá to člověku něco navíc (matka starající se o dítě – přepečlivělá nám signalizuje něco víc než běžná matka)
- vnímat chování v různých kontextech (dominantní ředitel, ale doma je poslušný, nechá si dát v krámě zkažené maso)

b. verbální obsahy
- pokud budeme chtít vědět něco pozitivního o druhém, nejlépe bude, když se dotyčného rovnou zeptáme; bájná lhavost (sociální desirabilita)

c. kontext
- historický – určitá zkušenost s druhým – chování budeme posuzovat s ohledem na zkušenost, kterou máme (učíme se ze zkušenosti)

- aktuální
- prostorový („on mě zmlátil“ » manžel je agresor, ale nevíme, co dělala ona, v jakém kontextu se to dělo)
- chceme-li porozumět jednání druhého, musí vycházet z kontextu

d. neverbální klíče (statické)
- rysy obličeje
- rasa, věk, pohlaví
- prostředí, ve kterém se člověk pohybuje + převládající nálada"

Zpracováno formou odrážek. Důležité informace jsou tučně zvýrazněny.