"V mnoha společnostech se žena netěšila (a dosud netěší) stejné vážnosti jako muž. Už Starý zákon (Kniha druhá, Leviticus) nařizoval, že porodí-li žena dívku, musí držet očistu o dva měsíce déle, než kdyby porodila chlapce. Ve společnostech praktikujících krevní mstu bývalo výkupné za zabitou ženu mnohem nižší než za zabitého muže. Nejkrutějším projevem nerovnosti obou pohlaví byla infanticída dívčích miminek, jak byla praktikována například u mnoha arabských kmenů - jestliže otec nakonec přece jen dovolil děvčátku žít, bylo to považováno za projev velké laskavosti. Jak se však ukázalo, tato podoba nerovnosti obou pohlaví není nijak univerzální.
Postoje, hodnoty a chování, které jsou nám v dospělosti vlastní, nejsou jen výsledkem naší genetické podstaty, kterou navíc můžeme jen obtížně identifikovat, ale jsou determinovány i prostředím, ve kterém člověk vyrůstá a vyvíjí se. Přesto existují vědci, tzv. naturisté, kteří za dominantní považují jeho biologickou podstatu. Nikdo nezpochybňuje skutečnost, že muž a žena se od sebe v mnohém liší. Jedním z nejdůležitějších biologických rozdílů je to, že jen žena je schopna rodit a kojit dítě. Právě v okolnosti, že žena má mnohem méně možností opouštět domácnost, někteří antropologové hledají vysvětlení, proč jí byla přisouzena role pečovatelky o děti a domácnost, zatímco z muže se stal především ochránce, bojovník a lovec. Tomu všemu napomáhaly i další fyzické rozdíly: přirozená síla muže a jeho větší tělesná velikost. Fyzické výhody muže, které ve stádiu lovecko sběračských společností hrály značnou roli, pak prý vedly k výhodám sociálním, ekonomickým a politickým.
Jsou však i badatelé, kteří sice připouštějí, že některé aspekty lidského chování mohou být geneticky podmíněné, avšak většinu chování připisují spíše vlivu výchovy, tj. prostředí, které na člověka působí. Hlavní tezí této druhé skupiny, tzv. environmentalistů, je, že evoluční úspěch člověka byl dán jeho flexibilitou, jeho schopností adaptovat se, tj. různým způsobem se přizpůsobovat okolním podmínkám. Protože tato adaptace je silně závislá na kulturním učení, jsou právě lidé schopni měnit své chování rychleji než jiné živočišné druhy. Navíc lze argumentovat, že v některých kmenových společnostech byla běžná představa, že i biologicky dané rozdíly mohou být setřeny, alespoň za pomoci rituálu. Ian Hogbin popisuje, že na ostrově Wogeo u Nové Guineje je u chlapců prováděna skarifikace jazyka, která má symbolizovat první menstruaci a tak napodobit přechod k dospělosti, který je u dívek mnohem viditelnější (Hogbin 1970:114).
Oba uvedené názory (nature /příroda/ versus nurture /z angl. výchova/) vystupují do popředí v diskusi o tom, zda a do jaké míry je naše chování ovlivněno pohlavím, tj. faktorem biologickým, anebo zda je spíše odrazem kulturních stereotypů, se kterými určitá společnost každé z obou pohlaví spojuje. Mezikulturní srovnání totiž ukázalo velkou variabilitu rolí muže a ženy v jednotlivých kulturách, ukázalo, že role pohlaví se v jednotlivých společnostech mohou od sebe značně lišit.
Naše pohlaví je dáno geneticky - ženy mají dva chromozómy X, muži jeden chromozóm X a jeden Y. Pohlaví dítěte proto předurčuje muž. Tato genetická odlišnost má vliv na hormonální a fyziologické procesy a tím i na vnější znaky, má za následek tzv. pohlavní dimorfismus. Jsou však tyto rozdíly pro naše chování určující? Antropologové odpovídají, že biologická podstata muže a ženy nemá být považována za limitující faktor, ale pouze za širokou základnu, na které mohou být vybudovány rozmanité struktury (Friedl 1975, s.6). Mnoho typů chování a postojů má totiž spíše kulturní než biologickou podstatu. Zatímco pohlavní rozdíly jsou povahy biologické, rozdíly v sociální rodovosti zahrnují všechny znaky, které daná kultura připisuje mužům na straně jedné a ženám na straně druhé. Sociální definice rodovostí rozumíme kulturní konstrukci mužství a ženství. Zatímco pohlaví získáváme dědičností, sociální rodovost získáváme procesem enkulturace (socializace). Je důležité si uvědomit, že výsledné chování každého z pohlaví je dáno oběma těmito faktory, tj. jak biologickými, tak i kulturními (sociálními)."