1.	Princip subsidiarity

1.1.	Paternalismu

2.	Princip solidarity

2.1.

Egoismu

3.	Princip spravedlnosti

3.1.

Smluvní

3.2.	Rozdělovací

4.	John Rawls

5.	Princip obecného dobra

6.	Kulturní kapitál

6.1.	Ekonomický

6.2.

Sociální

6.3.

Kulturní

"Princip spravedlnosti obě misky musí být v rovnováze
Existují tři typy spravedlnosti.
První je prostá spravedlivost jako individuální osobní ctnost. Ta ovšem sociální etiku příliš nezajímá.

Druhý typ spravedlnosti je tzv. smluvní (kontraktariánská) nebo sčítací (komutativní) spravedlnost. Jde jí o to, zda určitá smlouva mezi dvěma stranami je spravedlivá. Její princip hlásá, že výkon a protivýkon si musí být rovny, nebo že obě strany rovnice mají být shodné. Jejím symbolem jsou příslovečné vážky slepé bohyně spravedlnosti.

Třetí typ spravedlnosti je spravedlnost rozdělovací nebo přerozdělovací (distributivní). Ptá se, jak spravedlivě rozdělit něco mezi určitý počet účastníků. V dějinách bylo vyzkoušeno několik modelů spravedlivého dělení: rovnostářský (egalitářský) – všem stejně; „psychologický“ – podle potřeb, každému, co se mu patří, co mu náleží (suum quique – každému, co jeho jest); výkonnostní, zásluhový (meritokratický); a konečně – když všechny tyto způsoby spravedlivého dělení v praxi selžou nebo se neukážou jako dostatečně vhodné, uchylují se lidé ke čtvrtému řešení: losem.

1) rovnostářské, stejné – problém: lidé nejsou stejní, někdo chce někdo ne. Př. Porcování medvěda, ubytovací stipendium
2) dejme každému,co mu patří, uplatňuje se v rodinách, je ale zdrojem konfliktu
3) zásluhové – rozdělení podle míry s níž se lidé o to přičinili o to, na čem se pracuje.
4) Rozdělit losem – nespravedlivé, ale lidé si pak nemají na koho stěžovat, př. Po povodních, mikrovlnka, pračka…postiženi přišli a vylosovali si, co dostanou.
5) Způsob podle Johna Rawlse

Originální řešení distributivní spravedlnosti navrhl John Rawls, americký politický filozof, ve své knize Teorie spravedlnosti. Jeho koncepce spravedlivého dělení je však poněkud komplikovaná, je rozdělena do několika kroků, a proto není snadné (a nebylo by to ani odpovědné) ji vysvětlit jednoduchým způsobem v podobě definice v rámečku.
Spravedlivé kroky podle Johna Rawsle:
1. všichni účastníci mají svobodu slova
2. nehledejte spravedlivost až v následku (co si každý nese), ale na startu (všichni mají možnost se zúčastnit, rovnost šancí)
3. stanovte pravidla tak, aby z nerovného výsledku byli lidé motivování, aby do systému něco vrátili, aby ti co měli menší zisk, mají šanci příště něco získat. Když někdo něco má, má možnost využít to a zpětně investovat do toho systému, tak příště dostanou všichni. Nestanovujte, kdo si co odnese, ale pravidla, pak už nás nemusí zajímat (koláček, pepa rozkrojí, jirka si vezme první)"

Práce je kompilačního charakteru. Čerpá ze zdroje: http://www.spedagogika.czechian.net/Etika_zurnalistika.pdf.