"3.4 Epidemiologie schizofrenie
Současné výsledky epidemiologických studií udávají celoživotní riziko onemocnění schizofrenií okolo 1%, tedy přibližně jeden člověk ze sta pravděpodobně v průběhu svého života schizofrenií onemocní. Ve výskytu schizofrenie nejsou pohlavní rozdíly, výskyt u mužů i žen je přibližně stejný. Rozdíly však jsou ve věku počátku onemocnění. U mužů se první ataka schizofrenie vyskytuje v nižším věku, typicky mezi 15 až 25 lety, u žen o něco později, mezi 25 až 35 lety. Proč tomu tak je, se zatím nepodařilo uspokojivě vysvětlit; je možné, že určitou roli může hrát protektivní účinek estrogenů na ženský organismus (Höschl, 2002, Seifertová, 2004). Vzácný je pak výskyt schizofrenie v dětském věku nebo naopak ve věku výrazně vyšším, než je typický (čtvrté až páté decenium). Pokud je schizofrenie diagnostikována ve vyšším věku, může mnohdy jít o sekundární diagnózu, kdy byla choroba původně diagnostikována jako jiné psychické onemocnění, například parafrenie (Horáček et al., 2003).
Riziko propuknutí schizofrenie pohybující se kolem jednoho procenta populace je obdobné u všech kultur, významnější odchylky byly zjištěny pouze u etnických skupin žijících izolovaně a nemísících se s majoritní populací, například u Sámů, což jsou Eskymáci žijící převážně endogamně v severním Švédsku, u kterých je výskyt schizofrenie v populaci až 17 % (Höschl et al., 2002).
Rozdíly jsou v průběhu a ve výsledných stavech onemocnění. Onemocnění schizofrenií má paradoxně příznivější průběh v méně rozvinutých oblastech, u původních domorodých etnik. Příčinou může být větší tolerance k chování vybočujícímu z norem příslušné kultury; v takovém případě pak nemocným nehrozí sociální exkluze se všemi negativními dopady. Naopak v naší postmoderní společnosti je bohužel prognóza a průběh schizofrenie horší.
Někdy uváděné rasové rozdíly ve výskytu schizofrenie jsou dnes předmětem kontroverzí. Vyšší výskyt schizofrenie mezi příslušníky minorit či imigranty například v USA se vysvětluje kulturními rozdíly nebo jazykovou bariérou (obdobně jako například horší výsledky IQ testů u Afroameričanů).
Do souvislosti s již zmíněnou virovou hypotézou vzniku schizofrenie se pak kladou sezónní rozdíly v datu narození schizofreniků. Na severní polokouli se totiž lidé postižení schizofrenií rodí nejčastěji od zimy do časného jara, zatímco na jižní polokouli naopak od léta do počátku podzimu.
U nemocných schizofrenií existuje významně větší riziko sebevraždy než u průměrné populace. Až 50 % osob trpících schizofrenií se někdy v průběhu života pokusí o sebevraždu, přibližně u 10 – 13 % z nich pak je sebevražda skutečně příčinou úmrtí. (Reálné procento může být mírně odlišné, poněvadž zdaleka ne všechny sebevraždy bývají do statistiky zahrnuty, mnohdy mohou být interpretovány jako nehody.) Příčinou sebevražd pacientů trpících schizofrenií mohou být jednak deprese, které často jejich onemocnění provázejí, jednak mohou být příčiny psychosociální – sociální exkluze, nepříznivé životní situace spojené se špatnou sociální situací. Určitý podíl pak mohou mít i nežádoucí účinky některých antipsychotik nebo naopak některé psychotické symptomy, například imperativní halucinace (Seifertová et al., 2004).
Zajímavý pak je poznatek, že riziko vzniku schizofrenie stoupá se stoupající hustotou obyvatel ve velkých městských aglomeracích, u kterých počet obyvatel přesahuje milion. Výskyt schizofrenie je totiž do určité míry ovlivněn také socioekonomickým statutem; nejvyšší výskyt schizofrenie v rozvinutých zemích byl totiž popsán u skupin s nejnižším sociálním a ekonomickým statutem. Ovšem zde může jít o zaměnění příčiny s následkem. Onemocnění schizofrenií nemusí totiž být způsobeno špatnými životními podmínkami, chudobou a stresem, nýbrž naopak, pacient se schizofrenií se v této sociální skupině ocitne díky svému sociálnímu vyloučení a sociálnímu sestupu způsobenému právě schizofrenií. Pacienti se schizofrenií mají nejen ztížené možnosti pracovního uplatnění, jsou také znevýhodněni v možnostech dosáhnout lepšího vzdělání. V důsledku chronického průběhu a závažného funkčního postižení, především kognitivního deficitu, dochází také u pacentů se schizofrenií ve vysokém procentu ke ztrátě pracovní schopnosti a k nucenému odchodu do invalidního důchodu (mnohdy v relativně mladém věku) s veškerými negativními ekonomickými a sociálními dopady takové situace (Höschl, 2002)."

Bakalářská práce obsahuje tabulky a schémata. Čistý text je cca 42 stran.
Velice přínosná je praktická část, a to analýza rozhovorů metodou zakotvené teorie.