"SOCIÁLNÍ UČENÍ

Při sociálním učení si jedinec ve styku s druhými lidmi osvojuje dovednosti, návyky a postoje potřebné ke společenskému styku, přejímá za své sociální role, morální, estetické a jiné normy společnosti. Sociální život dítěte začíná doma. První sociální vztah dítěte je vztah k matce - toto rané sociální sepětí mezi dítětem a matkou (hlavní pečující osobou) se obvykle nazývá připoutání (attachment). Připoutání je prvním krokem v sociálním učení dítěte. Rané dětství je kritickým obdobím pro sociální učení. Nedostane-li se dítěti během období připoutání nezbytné míry přiměřené péče a lásky, bude pro ně později pravděpodobně nesnadné milovat druhé a pečovat o ně. Již ve dvou letech začínají děti vykazovat hru rozlišenou podle pohlaví, ve třetím roce s nástupem sebeuvědomění narůstá význam pohlavní identity. Podle pohlaví jsou jim také předkládány různé vzory sociálních rolí: dívkám závislost, společenská konformita, citová otevřenost; chlapcům výbojnost a samostatnost, studijní výkonnost, fyzická síla, psych. odolnost a „tvrdost“. Teorie sociálního učení tvrdí, že za odlišování dětí podle pohlaví jsou především zodpovědny odměny a tresty, které děti dostávají za chování svému pohlaví přiměřené a nepřiměřené, spolu s pozorováním chování dospělých. Všechny děti jsou podněcovány k tomu, aby hleděly na svět optikou svého pohlaví. Učitel má předávat dětem poučení o tom, jak si správně počínat ve vztazích k druhým, a to jak ve formální výuce (slovním poučením), tak osobním příkladem (a to především). Například formální výklad o zdvořilosti bude nakonec naprosto promarněn, jestliže po jeho skončení děti vidí, jak učitel jedná s někým nezdvořile. Výzkumy ukazují, že nastane-li konflikt mezi tím, co dospělí říkají a co dělají, mladší děti budou napodobovat spíše jejich činy než jejich slova. Dítě má vrozený sklon napodobovat chování druhých, zvláště těch lidí, kteří se těší vysoké prestiži. Taková nápodoba je často nevědomá v tom smyslu, že dítě napodobuje příslušný vzor neúmyslně. Prvními vzory pro děti jsou rodiče, postupně i učitelé, kamarádi, známé osobnosti.

1.1 FORMY SOCIÁLNÍHO UČENÍ
1.1.1 Učení sociálním POSILOVÁNÍM (ZPEVŇOVÁNÍM)
Je založeno na užití odměn a trestů. Rodiče odměňují nebo chválí dítě za chování, které odpovídá normám, za takové chování, které normám neodpovídá pak dítě trestají. Posílení tedy pochází od druhé osoby, popř. od soc. skupiny. Odměny a tresty vedou ke tvarování chování. Je-li každá požadovaná reakce vždy odměněna, naučí se jedinec takto reagovat velice rychle. Zpevňování působí vždy v určitých souvislostech. Vychovatel, dříve než přistoupí ke zpevňování, by si měl předem zajistit jeho náležité socializační souvislosti, tj. zajistit okolnosti a podmínky k tomu, aby trest či odměna měly jednoznačné výchovné působení. Jestliže např. pokárá pubescenta před skupinou jeho vrstevníků, může to mít přesně opačný účinek. Pubescent pak bude vyhledávat takové situace, aby byl kárán, a tím se pak stal ve skupině populárním. Výchovná tradice přeceňuje odměny a tresty, výzkumy však dokazují, že již v průběhu předškolního věku (mezi 3 - 6 rokem) napodobování získává převahu nad sociálním posilováním (dítě se chová spíše podle toho, jak se fakticky chová jeho matka než podle toho, co a jak matka odměňuje a trestá. Morální zpevňování aktivizuje takové procesy, jako jsou např. výčitky svědomí po přestupku, čestné zavázání se k určitému činu atd. Značný význam zde má kvalitativně vyšší, ale také náročnější forma zpevňování - hodnocení. To zahrnuje hlubší náhled na osobnost a jednání dítěte.

1.1.2 Sociální učení NAPODOBOVÁNÍM A ZTOTOŽŇOVÁNÍM
Má značný význam při osvojování senzomotorických dovedností a při osvojování si způsobů chování ve vztahu k druhým lidem. Nezbytnou podmínkou je přítomnost druhých osob - modelů či vzorů, jejichž jednání dítě napodobuje.
a) Regresívní napodobování:
Dítě napodobuje svého mladšího sourozence, protože chce, aby se mu rodiče věnovali stejně, jako se věnují tomu mladšímu - tj. někdo vyspělejší napodobuje někoho méně vyspělého, aby tím nabyl výhod, které se mu s nevyspělostí, omezeností a bezmocí spojují (asociují).
b) Závislé napodobování:
Napodobování někoho staršího, samostatnějšího, vyspělejšího. Dítě se nesnaží vyvinout své vlastní způsoby řešení životních situací, ale napodobuje osvědčené chování a vystupování někoho zkušenějšího.
c) Odreagovávající napodobování:
Jestliže dítě strádá (nesmí si hrát atd.) a má možnost pozorovat v situaci strádání (frustrace) jinou osobu (např. v televizi), která je agresivní, je pravděpodobné, že se tato agresivní osoba stane dítěti modelem. Převzetím agresivního chování strádající dítě odreagovává své napětí vyvolané neuspokojenou touhou. U dětí, které strádání vystaveny nebyly se agresivní sklony neprojeví v takové míře.
d) Kompenzační napodobování:
Dítě má zvýšenou potřebu vnímat jako model a napodobovat osoby, které vynikají v oblasti, ve které dítě samo zaostává, ale chtělo by vyniknout. Sklon napodobovat (chováním, oblečením) osobu sebevědomou, když dítě trpí pocitem méněcennosti."