1.

Část

2.	Část - Metody měření sociálních vztahů

2.1.	Sociometrický dotazník

2.2.	Sociometrická hra: Krok vpřed

2.3.	Sociometrická hra: Tři věci

"Výchova jedince je složitým procesem, který je závislý na mnoha faktorech. Sestavit proto výchovný plán pro jedince, který je navíc problematický, není vůbec jednoduché. Pojďme se společně zamyslet nad tím, co by takový výchovný plán měl obsahovat, co všechno by měl zahrnovat.
Jedinec, jemuž se budeme věnovat, je devítiletý chlapec, který trpí hyperaktivitou a má sklony k agresivnímu chování. Jedinec chodí do druhé třídy základní školy. Jedincovo chování se projevuje následovně – při vyučování nevydrží chvíli být v klidu, neustále musí něčím bouchat do stolu, s něčím si neustále hraje. Má problém se koncentrovat na výuku.
Jelikož jsme v roli učitele dané druhé třídy základní školy, nemáme-li zaměření na to, abychom poruchu poznali, nejprve je potřeba domluvit se s rodiči, aby dítě prošlo psychologickým vyšetřením. V této fázi je s rodiči potřeba zacházet opatrně, pohybujeme se na tenkém ledu. Rodičům by mělo být přijatelně sděleno to, že u jejich dítěte se projevil určitý problém, který je dobré řešit ve prospěch dítěte samého v první řadě. V druhé řadě až ve prospěch učitele. Je tedy potřeba nejprve navázat kontakt s psychologickou poradnou, která zajistí materiály pro to, abychom mohli vědět, jaký má dítě problém, a od toho odvíjet naše další řešení.
Navštíví-li dítě i s rodiči poradnu a přijdou nám výsledky, je dobré se sejít společně s rodiči a psychologem a výsledky vyšetření spolu rozebrat takovým způsobem, aby pro rodiče dítěte byly pochopitelné a přijatelné. Během kontaktu s rodiči dítěte by mělo stále být jasné to, že učiteli jde o dítě a jeho štěstí a úspěchy, mělo by být jasné to, že dítěti i jeho rodičům chce pomoci, nikoliv jim zkomplikovat život.
Jelikož jedinec tráví hodně času s rodinou, měla by i ona se dozvědět, co pro své dítě udělat a jak dobře, aby se jeho problémy zlepšily. Je-li dítě hodně aktivní a svoji aktivitu nemá kde vybít, mělo by být nejspíše nabídnuto rodičům to, aby dítě začalo chodit na nějaký sport, kde se bude moci dostatečně angažovat a vybuduje si určité sebevědomí. Navíc při sportu člověk uvolňuje agresi a v přijatelné míře a přijatelným způsobem. Mělo by se tedy pracovat s rodinou dítěte – zjistit to, jak rodina funguje, zdali dítě neprošlo nějakým těžkým traumatem v dětství, které by mohlo mít vliv například na jeho nepřiměřenou míru agrese (zdali otec netýral matku dítěte, a tak by dítě mělo špatný vzor). Měli bychom prozkoumat, jaké obranné mechanizmy v rodině se používají při stresu, jaké jsou vztahy rodičů s dětmi, v jakém poměru je užíváno trestů a odměn. Rodinné zázemí má zkrátka vliv na to, jak se dítě vyvíjí a chová, a proto bychom se měli výrazně věnovat rodinnému prostředí dítěte, ve kterém vyrůstalo a vyrůstá.
Další částí našeho plánu by měla být pomoc dítěti adaptovat se na prostředí školy. Než dítě chodilo do školy, nevyžadovalo se totiž po něm tolik disciplíny než ve škole. Zde totiž musí vydržet určitou dobu sedět a plnit úkoly, které mu učitel nařídí. Učitel je navíc pro něj novou autoritou, kterou moc nezná, a může to také působit na jeho chování. Problematickému dítěti bychom měli věnovat více času třeba tím, že úkoly a úlohy mu vysvětlíme sami a přesvědčíme se o tom, že je chápe. "

Čistý text dosahuje cca 3 stran. Práce obsahuje tabulky.
Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky.