"Překonat Hegela je prý div, ale není prý nic lehčího než se dostat přes Abrahama, kritizuje Kirkegaard postoj svých současníků. Podle něj nečiní velkou potíž pochopit Hegelův systém tak, jako činí problém vcítit se do Abrahama („Pohyb víry provést nedovedu; neumím zavřít oči a vrhnout se do absurdna). Dovede dnes každý učinit pohyb víry? Není od filozofire poctivé, že víru haní a chce ji vyměnit za něco jiného - víra není bezcenná. Abraham věřil silou absurdna a nemohlo být řeči o lidských výpocčtech. Bylo to od Boha absurdní, že v jednom okamžiku žádal odpověď, ve druhém ji odvolal
Spisovatel této knihy podle (svých slov) rozhodně není filozofem, „systému“ neporozuměl - jestli vůbec existuje, nebo zda už je hotový - je spíše písařem. Kdyby byl dnešní člověk schopen všechen obsah víry vyjádřit formou pojmu, přece by to ještě neznamenalo, že víru pochopil, že je mu jasno, jak se k ní dostal či jak se ona dostala k němu.
Nejen ve světě obchodním, ale i ve světě idejí se dnes pořádá opravdový výprodej. Všechno je k dostání za tak směšnou cenu, že je otázka, zda je ještě někdo ochoten kupovat. Nikdo se nezastaví při pochybování - nikdo, ať už se filozofie vzdal nebo se v ní zabydlil - každý jde dál. O čem tvrdili staří Řekové že je úkolem pro celý život, protože zkušenost v pochybování se nezískká za den či týden, tím dneska začíná každý. V dnešní době se tedy nikdo nezaství na víře, nybrž každý jde dál (tj. ke spekulativnímu pojetí víry, jak se o to pokoušel Hegel a hlavně hegelovská pravice, křesťanští hegelovci). Za starých časů tomu bylo jinak, tenkráte byla víra úkolem pro celý život. Kam se tito lidé dopracovali ke konci života, tam v naší době začíná každý, aby se dostal dál!
Třebaže se jedno pokolení učí do druhého, vlastní lidskosti se žádné z nich od předcházejícího nenaučí. V tom musí každé pokolení začínat od začátku, nemá jiného úkolu než pokolení předcházející a také se dále nedostane, pokud dřívější pokolení nezradilo svůj úkol a nepodvadělo samo sebe. Víra je nejvyšší vášeň člověka kterou nikdo nepřekoná a žádné pokolení zde nezačíná jinde než pokolení minulé. Každé musí začít od samého začátku; pokolení jež příjde později, se nedostane dál než tam, kam se dostalo předcházející, pokud svůj úkol konalo věrně a nevzdalo se. Kdyby se pokolení staralo pouze o vlastní úkol - což je jeho nejvyšší povinností - nemohlo by zemdlít, neboť takový úkol je pro život dobře vyměřen. Když mají děti volno a vyhrají si všechny hry již před polednem a potom netrpělivě volají: „Copak už nikdo neumí žádnou novou hru?“ - má to snad dokazovat, že jsou lépe vyvinuté a více do světa než ostatní děti v současném nebo minulém pokolení, jimž stačily všechny hry vydržet na celý den?
Kirkegaard sám tvrdí, že bude ještě dlouho trvat, než víru najde. Život má dost úkolů i pro toho, kdo nevěří, a bude-li je mít poctivě rád, nebude jeho život marný, třebaže se nikdy nebude podobat životu těch, kdo okusili a zmocnili se věcí věcí nejvyšších
Víra je skokem do absurdna a nadějí v nemožnost. Víra je však absurdní jen pro nezasvěcené. Absurdnost je kategorie, negativní kritérium božství či poměr k Bohu. Tím však, že věřící věří, není již absurdnost absurdní - víra ji mění. Jedině vášeň víry nad absurdností zvítězí."