"Problematika syndromu CAN
V literatuře převládá anglická terminologie, která zahrnula pod pojem „ZNEUŽÍVÁNÍ“ prakticky veškeré formy násilí, agrese, či aktivní nedostatečné péče. Převládlo poznání, že v podstatě jedna forma více či méně vyvolává druhou, či je sní bezprostředně spjata. Dítě je tak poškozováno v řadě oblastí svého života. (Dunovský,Dytrych, Matějček a kol.;Týrané zneužívané a zanedbávané dítě: dále jen TZZD, Avicenum, Grada, 1995; str:22)
V české terminologii se nadále pracuje se třemi základními pojmy, zdůrazňujíc na prvním místě týrání, spojené bezprostředně především s užitím síly vůči dítěti. Zneužívání se pak chápe spíše jako pohlavní zneužívání, kde mnohdy ani bezprostřední násilí nemusí figurovat. Zanedbávání pak zahrnuje především všechny škodlivé formy nedostatečné péče o dítě se všemi nepříznivými důsledky pro jeho život a vývoj jak v oblasti fyzické (nedostatek potravy…), psychické( deprivace v dětském období…) tak v oblasti sociální(děti na ulici, děti toxikomanů…). Při zanedbávání dochází ke značnému poškozování dětské osobnosti, některé případy pak mohou mít za následek i smrt dítěte.
Na druhém místě po smrtelně ohrožujících formách CAN jsou nejzávažnější (z hlediska aktuálních i dlouhodobých dopadů na dítě) některá specifická spojení jako je například:“závažné tělesné zneužití spolu se zanedbáváním a psychickým týráním, nebo těžké psychické vydírání plné stresu, spolu s incestuálním zneužíváním“(TZZD;str:22)
Syndrom CAN není uznáván stejně ve všech zemích světa. K týrání, zneužívání, či zanedbávání dětí se staví různě především lidé odlišných kultur. V některých zemích popřípadě náboženstvích je všeobecně tolerována rituální obřízka, které se musí podrobovat za krajně nehygienických podmínek muslimské dospívající dívky, a také dívky v některých afrických státech. Takové zákroky jsou na dětech páchány většinou neodborně vesnickými felčary, bez užití místní či úplné narkózy a důsledky dívčích obřízek bývají pro „oběti“ často drastické. Od znetvoření vnějšího genitálu, po nemalé bolesti v sexuálním životě při pohlavním styku. Pro nikoho také není neznámý fakt, že očistnou rituální obřízkou procházejí všichni židovští pubertální chlapci. Také jsou známy antické praktiky usmrcování postižených dětí shazováním ze skály, pouštěním po vodě atd. Dnes víme o případech v Číně, kde platí „zákon jednoho dítěte“. Číňané mají kulturně dáno, že chlapec je z dvou pohlaví ten důležitější, a proto se lidé převážně na vesnicích zbavují děvčátek ve víře, že další narozené dítě „přinese určitě čáp“. Je tedy jasné, že úvahy v rovině syndomu CAN se mnohde liší zejména na základě kulturních tradic a náboženských zvyklostí.

III.
Více o zanedbávání
Z informací Dětského krizového centra vyplývá, že zanedbávání znamená takový nedostatek péče, který zapříčiňuje vážnou újmu na vývoji dítěte, a to v oblasti tělesné i duševní.

FORMY
1)tělesné zanedbávání = neuspokojování tělesných potřeb dítěte
nedostatek přiměřeného jídla, pití, přístřeší, oblečení,
nedostatečná lékařská péče, zanedbávání prevence (př. povinného - očkování)
2)citové zanedbávání = neuspokojování citových potřeb dítěte, nedostatek náklonnosti, lásky
3)zanedbávání výchovy a vzdělání = neustálá neodůvodněná absence ve škole, nepřiměřená dětská práce bránící naplňování vzdělávání
4)zanedbávání dozoru = ponechání zejména malých dětí bez adekvátního dohledu

Zanedbávané dítě se ocitá v situaci, kdy je akutně a vážně ohroženo nedostatkem podnětů důležitých ke svému zdravému fyzickému a psychickému vývoji. Jedná se také o celé rozpětí nebezpečnosti takovýchto situací, od těch nejtěžších ohrožujících přímo život dítěte, až po relativně lehké, které ve spojení s dalšími činiteli mají neblahý společenský důsledek. Podle autorů TZZD pojem zanedbávaného dítěte splývá s pojmem dítěte deprivovaného, či lépe řečeno, vystaveného nebezpečí psychické deprivace(jestliže by jeho momentální životní situace nebyla náležitě řešena).
Psychická deprivace je výsledkem životní situace, kdy dítěti nejsou uspokojovány jeho základní psychické potřeby v náležité míře a po určitou dosti dlouhou dobu. Takovým zacházením můžeme rozumět izolaci od veškerého společenského dění, citový chlad ze strany rodičů, zejména pak matky, a další. V souvislosti s deprivací je dobré uvést příklady, ke kterým se dostanu ve IV. Kapitole."

Třetí práce byla vytvořena na Fakultě elektrotechniky a informatiky VŠB.