"Jeste nez zacnu nastinovat vyvoj vlastnictvi a vlastnickych prav, chtel bych hned na zacatek vysvetlit pojem vlastnictvi, i když sama definice vlastnictvi vznikala daleko pozdeji nez se zacaly vytvaret a uplatnovat vlastnicke prava.
Jako jednu z moznych definici vlastnictvi je opravnenost vlastnika predmet sveho vlastnictvi drzet, uzivat, pozivat jeho plody a uzitky a nakladat s nim.
Na zacatku lidskeho vyvoje neexistovalo zadne vlastnictvi. Pra-lide si brali a uzivali veci a plodu kolem sebe podle svých potreb a moznosti. Abychom mohli vubec mluvit o nejakem vlastnictvi, museli lide mit potrebu neco drzet, opatrovat, vlastnit. Kdyz uz se lide naucili pouzivat predmetu ke svemu uzitku, ktere i opatrovali, presto jeste nemuzeme rici, ze by tyto predmety primo vlatnili. Spise bychom mohli mluvit o kolektivni vlastnictvi. V rodove spolecnosti byl kolektivnim subjektem drzby nemoviteho majetku rod a moviteho majetku cele spolecenstvi.
S dalsim vyvojem lidstva pribyvalo veci a predmetu, ktere clovek musel dennodenne pouzivat, a tak i drzet. Zde vznika jedna z prvnich definici vlastnictvi : pravo neco drzet a uzivat.
Tak jako vsechny primitivni pospolitosti, prodelavala i rimska rodova spolecnost proces postupne majetkove a politické diferenciace, ktery vytvarel podminky pro rostepeni spolecnosti na tridy a vznik statu.
Timto se dostavame k rimske kulture, ktera vzbuzovala obdiv a vzbuzuje zajem az do nasich casu. Neni divu, vzdyt rimske pravo a rimske pravovedy jsou stale jeste nasi studnou pravnich poznatku. Je tomu tak i co se tyce vlastnictvi a vlastnickych prav.
Rimske pojeti vlastnickych prav se prilis nezabyvalo teoretickym uvaham o podstate vlastnickeho prava. Rimane se nesoustredili na vytvoreni nejake definice vlastnickeho prava, ale vlastnictvi proste oznacili jako "proprietas" nebo jeste častěji "dominium". Nazvy tedy zduraznuji, ze vlastnik je "panem"(dominus) veci, ze jeho vztah k veci je "panstvim" nad ni. Tento mocensky raz, cini z rimskeho chapani vlastnickeho prava jakesi vzorove pojeti soukromovlastnickeho vztahu.
Pro rimske a z rimskeho prava pozdeji odvozovane pojeti soukromeho vlastnictvi je vsak typicke, ze podstata vlastnictví jako vseobecneho pravniho panstvi je chapana jako neco, co prekracuje pouhy soucet techto typickych projevu vlastnickeho vztahu (vlastnik vec drzi, uziva a poziva). Timto nelze vyjadrit plnou podstatu vlastnickeho prava, nebot ta se skryva v celkovem, vseobecnem a nicim neomexenem pusobeni na vec.
Rimsti pravnici si ale byli vedomi, ze vlastnik muze byt omezen ve svem pusobeni na vec. Napr. kdyz k veci ma jiste opravneni vecnepravniho charakteru osoba jina, anebo tim, ze vlastnik při vykonu sveho vlastnictvi narazi na stejne neomezena prava druhych vlastniku k predmetum jejich vlastnictvi. Toto muselo rimske pravo resit radou normativnich pravidel. Teoreticka koncepce vlastnickeho prava zustavala stejna pojmove neomezeneho pravniho panstvi."

Práce je psána převážně bez diakritiky, a je proto hůře čitelná.