0.

Úvod

1.	Cyklus bdění a spánku

2.	Mozkové vlny

2.1.	Gama (nad 36 Hz)

2.2.	Beta (nad 12 Hz)

2.3.	Alfa (7,5 až 12 Hz)

2.4.	Delta (menší než 4 Hz)

3.	Průběh spánku

3.1.	REM fáze spánku

3.2.	Spánková a snová deprivace

3.3.	Snění - hypnagogické představy

4.

Sny

4.1.	Teorie snění

4.1.1.

Fyziologické hledisko

4.1.2.

Psychodynamické hledisko

4.1.3.

Kognitivní hledisko - sny jako proces zpracování informací

5.	Poruchy spánku

"3.2. Spánková a snová deprivace
Hluboký NONREM-spánek pravděpodobně slouží k odpočinku a obnově tělesných sil. Narušení REM-fáze naproti tomu negativně ovlivňuje především psychickou činnost. Potvrzují to experimenty se spánkovou deprivací. Při pokusech s kočkami a psy se ukázalo, že po 15 dnech nepřetržitého bdění zvířata, hynula na celkové vyčerpání organismu. V pokusech s lidskými účastníky obvykle trvala spánková deprivace 50 hodin, přičemž se žádné zmatené nebo podivné chování neobjevilo. Zpravidla docházelo jen ke stavům nepozornosti nebo chybného vnímání. Ani studie analyzující případy, kdy lidé nespali více než 100 hodin, neuvádějí až na vzácné výjimky hluboké poruchy vnímání, orientace a prožívání. I přes spánkovou deprivací byli lidé schopni i nadále provádět běžné životní úkony. Nejvíce byla narušena koncentrace pozornosti, což odpovídá běžné zkušenosti lidí, kteří trpí nespavostí. Experimenty se spánkovou deprivací nevyvolaly tak razantní změny vnímání a sebeprožívání jako pokusy se senzorickou deprivací, při nichž jsou zkoumané osoby izolovány od běžných smyslových podnětů. Novější výzkumy dále potvrdily zkušenost, že po delší spánkové deprivací vznikají tzv. mikrospánky. Projevují se tím, že lidé na několik sekund přeruší svou bdělou aktivitu a zírají do prázdna. Jejich EEG přitom odpovídá spánkovému stavu. Mikrospánky jsou častou příčinou dopravních nehod.
William Dement prováděl počátkem 60. let pokusy se snovou deprivací, při nichž probouzel spící dobrovolníky pokaždé, když se na monitorujícím zařízení objevil začátek REM-fáze. Činil tak několik nocí za sebou. Výsledky byly překvapivé. Účastníky výzkumu bylo nutné již během čtvrté nebo páté noci budit až třicetkrát. Po deseti nocích nebylo možné v experimentech pokračovat, protože se po každém probuzení okamžitě ponořili do REM-fáze spánku. Po skončení pokusů se délka paradoxního spánku během jedné noci podstatně prodloužila, a to o 60 až 160 % nad normální stav. Zdá se tedy, že člověk má potřebu „dohnat" či nahradit chybějící REM-fázi.
Lidé zbavení snových period byli zpočátku klidní, ovšem po několika dnech u nich narůstala tenze a začala se objevovat úzkost. Každý další den experimentu se obtížněji soustřeďovali, jejich pozornost kolísala, cítili se unavení, docházelo k menším poruchám vštípivosti paměti, objevila se zvýšená podrážděnost. U kontrolní skupiny osob, které Dement probouzel v NONREM-fázi spánku, se téměř žádné psychické potíže neobjevily. Dement dospěl k závěru, že dlouhodobá snová deprivace může vést k vážným poruchám osobnosti. V 60. letech se v souvislosti s výše uvedenými pokusy objevila teorie psychické potřeby snu. Snění začalo být pokládáno za významného mentálně-hygienického činitele, který napomáhá k udržení optimální duševní rovnováhy.

3.3. Snění Hypnagogické představy
Hypnagogické představy, označované také jako pseudohalucinace, se někdy spon-tánně vynořují v prvním stadiu spánku, ve stavu dřímoty. Nejčastěji se to stává teh¬dy, když se člověk delší dobu zabýval jednotvárnou činností, jakou je sbírání hub, borůvek, trhání ovoce, hrabání listí či třídění poštovních známek. Ve vzdálenosti, která subjektivně odpovídá asi jednomu metru, pak při usínání vidí listí, třešně nebo poštovní známky. Ačkoliv jsou hypnagogické představy velmi živé, vždy je uchováno testování reality, tj. osoba si po celou dobu trvání představy uvědomuje, že se nejedná o skutečnost.
O hypnagogických představách se někdy hovoří jako o myšlení, které se podobá snu. Tyto živé představy přetavují racionalitu, abstrakci, formální myšlenky a logické vztahy do názorných obrazů s konkrétními náměty. Je popsána řada případů, kdy člověk ve stavu lehké dřímoty nebo brzy ráno po probuzení vyřešil nějaký obtížný vědecký problém. Zdá se tedy, že psychické stavy na hranici mezi spánkem a bděním podporují tvořivé myšlení."

Čistý text dosahuje cca 9 stran. Práce obsahuje schémata.
Tato práce je kompilačního charakteru. Čerpá z následujících zdrojů, např.: http://www.cesky-jazyk.cz/slohovky/vyklady/spanek-a-sny.html; http://jlswbs.wordpress.com/2008/12/01/mozkove-vlny/; http://psychologie.nazory.eu/sny; http://cs.wikipedia.org/wiki/Sp%C3%A1nek; http://cs.wikipedia.org/wiki/Psychologie.