"SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA
- M. Sovák = vědní obor, zabývající se teorií a praxí rozvoje, výchovy a vzdělávání
osob postiţených různými nedostatky tělesnými, smyslovými, duševními nebo
poruchami chování
- J. Pipeková (1989) = pedagogická disciplína orientovaná na výchovu a vzdělávání i na
pracovní a společenské moţnosti zdravotně a sociálně (u nás romská komunita)
znevýhodněných osob, na řešení výzkumných problémů oboru.
Předmět péče
- zdravotně, eventuálně sociálně znevýhodněná osoba
Cíl speciální pedagogiky
- Maximální rozvoj osobnosti postiţeného nebo znevýhodněného jedince a maximální
stupeň socializace
Úkoly
- teoreticky a prakticky přispívat k zvyšování úrovně výchovy a vzdělávání osob se
speciálními potřebami pomocí speciálních metod a prostředků
- musí zkoumat a ověřovat vnitřní a vnější podmínky ţivota OSVP, speciální metody a
prostředky výchovy a vzdělávání, aplikovat vše do praxe. Formulace zásad výchovy a
vzdělávání
Soudobé trendy
Principy je třeba dodrţovat
- kontinuity a flexibility (mentální postiţení se dá měnit, podle toho, jak s ním
pracujeme; práce s handicapovanými má význam, dostavují se výsledky)
- normality (je normální být nějakým způsobem postiţený, i hendikepovaní mají právo
ţít normální ţivot)
- personalizace (zosobnění), přizpůsobování prostředí jedinci, ne jedinec prostředí;
uspokojování individuálních potřeb
- participace - i hendikepovaní se budou podílet na rozhodování, spoluúčast
hendikepovaných jedinců v běţných školních i ţivotních situacích
- partnerství - rodič ani hendikepovaný není podřízený, je na úrovni odborníka
- decentralizace - z velkých ústavů se přechází k menším zařízením v obci
- deinstitucionalizace - zařazování dětí z ústavu do rodin (adopce, pěstounská péče)
- koordinace – podílí se na péči více odborníků, ţádný z odborníků nebude dělat něco
jiného, dohodnou se, co se bude upřednostňovat a na co se bude dbát
- integrace – souţití postiţených s ostatními (intaktními – nepostiţenými)
-vládní výbor pro zdravotně postiţené občany vydává koncepce: Národní plány"