"Zatímco v dávných dobách komunikace probíhala zejména neverbálně s použitím gest a grafických znaků, v současné době probíhá mezilidská komunikace na úrovní verbální s použitím mateřského či naučeného cizího jazyka. Komunikace mezi dvěma příslušníky rozdílných kultur je velmi náročná. Účastníci komunikace musí brát v potaz zejména kulturu své vlastní země, která se nevědomky podílí na jejich vystupování a jednání. Dále je třeba brát ohled na kulturu druhé země, odkud pochází další účastník, popř. účastníci komunikace a měli bychom si všimout i postoje, jaký oni sami zaujímají vůči cizím kulturám.
Interkulturální komunikace nemusí probíhat pouze na úrovni verbální, ale hlavní roli mohou mít projevy neverbální. Každá kultura má své specifické neverbální projevy, kterými se odlišuje od jiných kultur. Jedná se o soubor mimoslovních sdělení, které jsou předávány jinému člověku nebo i více lidem. Hlavní složkou neverbálního projevu je bezesporu řeč těla, tedy všechny naše mimoslovní projevy vůči okolí – gesta, mimika, vystupování, ale také styl oblékání, znatelná péče o zevnějšek, aj. Tím vším dáváme okolí najevo určité sdělení o naší osobě a našich názorech.
Neverbální komunikace je ve vztahu k verbální komunikaci vývojově starší, mnohem vyzrálejší a hlavně pravdivější. Člověka můžete obalamutit slovy, ale málokdo umí lhát i svými neverbálními projevy. Při interkulturální komunikaci hrají neverbální projevy velkou roli. Pokud člověk dokonale neovládá jazyk, kterým se dorozumívá s druhým člověkem či s více lidmi naráz, jsou pro něj neverbální projevy řečníků velmi důležitým aspektem. Hlavní roli hraje výraz tváře a také reakce očí během sdělení (mimika). Druhým důležitým faktorem, kterého si při komunikaci u druhých všímáme jsou jejich gesta (gestika) a mnohdy, zejména při bližším kontaktu, i doteky (haptika). Velkou roli hraje u každého člověka jaho celkový postoj a pozice (prosturologie), pohyby jeho těla (kineziologie) a v neposlední řadě i to, jaký dodržuje osobní odstup (proxemika)."