1.

Historie

2.	Celková charakteristika

3.

Interiér

4.	Technický popis objektu

5.	Některé změny oproti původní podobě

6.	Použitá literatura

„2. Celková charakteristika

Budova byla projekčně připravena v letech 1931-1932 architektem Jindřichem Kumpoštem a Bohuslavem Fuchsem. Situována byla v souběhu ulice Dvořáčkovi a Palackého náměstí /dnes Komenského/. Nárožní umístění ovlivnilo její dispozici. Spořitelna byla založena jako dvoukřídlá čtyřpodlažní stavba, s hlavním křídlem navazujícím na uliční zástavbu náměstí a kolmo přisazeným křídlem do ulice Dvořáčkovi. Svým objemem, dispozicí a výrazným architektonickým ztvárněním hraje významnou městotvornou úlohu v prostoru, kterému dominuje. Řešení budovy navázalo na Podrobný upravovací plán města Tišnova z roku 1930, kterým byla nově řešena a rozšířena plocha Palackého náměstí a přilehlých ulic, zrušeny masné krámy v souběhu Dvořáčkovi ulice a náměstí a určena plocha pro novostavbu spořitelny na místě její starší budovy.
Spořitelna města Tišnova patří k vývojově zralým architekturám českého funkcionalismu z počátku 30. let, je významným reprezentantem stavební kultury meziválečného období. V architektuře budovy bylo použito všech dobových pokrokových vymožeností, které byly ztvárněny k vrcholnému architektonickému účinu, tj. konstrukce, řešení prostoru, zvoleného materiálu, stavebního řemesla a detailu.
Budova je založena na štíhlých vertikálních pilířích kovové konstrukce, která umožnila v duchu soudobých zásad uvolnění vázanosti prostoru, funkční ztvárnění interiérů a její optické spojení s exteriérem pásovými okny s mezipilířky. Tímto způsobem, s vyloučením nosnosti cihelného zdiva, byla určena horizontální kompozice budovy. K jejímu odlehčení a estetickému ztvárnění přispívají zejména vysunutý a plně prosklený arkýř haly spořitelny, završený balkonem s přístřeškem, prolomení a zasunutí hlavního vstupu do budovy a otevřená terasa ve druhém patře, která byla součástí bytu v tomto podlaží, současně je však činitelem, který napomáhá začlenění budovy do přilehlého prostoru. Všechny tyto dílčí prostředky architektonického vyjádření byly přesvědčivým a účinným způsobem stmeleny v harmonický, esteticky působící celek budovy. Napomohla tomu i volba materiálů, odlehčující bílý opaxitový obklad fasád, jejich maximální prosklení a jednoduché členění oken.

3. Interiér

V přízemí budovy se nachází vestibul vstupu s mramorovou dlažbou a hala návštěvníků, původně navržena také s mramorovou dlažbou. Členění nábytkem a vybavením umožňovalo volné prostorové uplatnění podlaží, jeho funkční přehlednost a kontakt prosklenými plochami s exteriérem. Dodatečné členění interiéru je v rozporu s původní architektonickou koncepcí. Kovové vertikální podpěry nosné konstrukce byly původně odhaleny a povrchově upraveny vínově červenou barvou, obdobně jako příruční skříňové trezory. Podél prosklené stěny do Palackého náměstí byly umístěny stoly a sedací nábytek z kovových ohýbaných trubek s režným textilním potahem. Zachoval se obdobně řešený věšák oděvů a odpadkový koš.“