1.	Pojem spravedlnosti

2.	Koncepce spravedlnosti

2.1.	Aristoteles

2.2.	John Rawls

2.3.	Jeremy Taylor

2.4.	H. L. A. Hart

3.	Právo versus spravedlnost

3.1.

Promlčení

3.2.	Poslanecká imunita

"Promlčení

Jedním z příkladů, kdy se podle mého názoru spravedlnost s právem rozchází je institut promlčení. Podstata promlčení spočívá v tom, že po marném uplynutí doby stanovené pro uplatnění práva u soudu nebo pro uskutečnění právního úkonů oprávněným se právo oslabuje, stává se nevynutitelným. V obou případech za podmínky, že dlužník vznese námitku promlčení. Promlčené právo nezaniká. Jestliže dlužník promlčené právo uspokojí, nejde o plnění bez právního důvodů a dlužník je nemůže požadovat zpět pro bezdůvodně obohacení věřitele. K promlčení soud nepřihlíží z úřední povinnosti, ale pouze na základě oprávněné námitky dlužníka. Pokud dlužník námitku promlčení před soudem nevznese, soud žalobě věřitele, pokud je jinak odůvodněná, vyhoví a právo věřiteli přizná. Naopak vznesení oprávněné námitky má za následek, že soud musí žalobu zamítnout. Ani po zamítavém rozhodnutí soudu však právo věřitele nezaniká. Jestliže by dlužník takové právo později uspokojil dobrovolně, nešlo by na straně věřitele o bezdůvodně obohacení. http://pfuk.vse-testy.net/prijimacky/dedicem/podstata_promlceni_s.html
Ve svých následujících úvahách se budu orientovat zejména na institut promlčení v trestním právu.
Existuje málo případů, kdy by provinilci plnili dobrovolně. Většina lidí se stará pouze o vlastní prospěch, morálku odsouvají do pozadí a výčitky svědomí si vůbec nepřipouštějí. Jakkoli zavrženíhodný čin byl spáchán, viník po uplynutí promlčecí doby je spravedlností, justicí, nepostižitelný. V těchto souvislostech bych užila citát Ovidiův : ,,Poena potest demi, culpa perennis erit“ (Trest může být sňat, ale vina zůstává na věky).
Je spravedlivé, aby dva subjekty spáchali ku příkladu stejný trestný čin, jeden byl dopaden a po zásluze potrestán a druhý dopaden nebyl a díky promlčení se vyhnul trestu? Někdo snad může namítat, že udržovat trestný čin v tajnosti po několik let je náležitým trestem, ale je tato újma dostatečně veliká? Má odpověď zní ano, pokud viník svého činu lituje, zpytuje svědomí, ale nešel by takový člověk vstříc spravedlnosti a tudíž i spravedlivému trestu? Samozřejmě záleží i rozsahu a vážnosti provinění. Pokud půjčím někomu například nižší obnos peněz a začnu je vymáhat až po uplynutí promlčecí lhůty, souhlasím s tím, že můj dlužník je oprávněn mi obnos nevrátit…měla jsem svůj nárok uplatňovat dříve."

Jedná se o seminární práci na Právnické fakultě MU v Brně. Práce částečně čerpá z: http://pfuk.vse-testy.net/prijimacky/portfoliova/nejstarsi_z_dnes_jes.html, http://profil.muni.cz/01_2002/vane_barsa-polemika.html.