1.	Stalinův dosavadní život

2.

Boj o moc

3.	První pětiletka

4.	Kolektivizace a upevnění moci

5.	Druhá světová válka a vývoz socialismu

6.	Hlavní rysy moci J.V. Stalina

"Druhá světová válka a vývoz socialismu
Stalin se snažil vždy prolomit mezinárodní izolaci Sovětského svazu. Nejprve se snažil spolupracovat s Německem, pak se spojil se západními mocnostmi (politika kolektivní bezpečnosti), ale koncem 30.let jednal opět Stalin s Hitlerem a uzavřel v srpnu 1939 smlouvu o neútoční. Hitler dne 22.června 1941 porušil smlouvu se Stalinem a zaútočil na Sovětský svaz (Operace Barbarossa). Ruská armáda byla dokonale překvapena a Stalin také. Němci rychle postupovali a získali přes tři milióny válečných zajatců. Po prvotním váháním se Stalin rozhoupal k činům a sám se postavil do vedení Ruské armády, která díky dřívějším čistkám neměla prakticky žádné velitele a ti co tam zůstali neměli žádné zkušenosti.

Stalin si dokázal postupně zvýšit důvěru obyvatelstva, kterou předtím ztratil a postupně se Rusové semkli a podařilo se jim Hitlerův postup zastavit a postupně Hitlera zahnali zpět až do Berlína. Toto období bylo nazváno Velkou vlasteneckou válkou. Stalin si postupně vybudoval obrovský kult osobnosti.Po skončení války Stalin neustále upevňoval svou moc. V Rusku se rozjela další vlna čistek a Gulagy se znovu naplnily. Na Stalina silně zapůsobilo sesazení Churchila z postu ministerského předsedy těšně před koncem války a za žádných okolností nechtěl sdílet jeho osud. Stalin si po porážce nacistů našel nového třídního nepřítele – kapitalismus. Začala studená válka. Ve všech východních zemích pod vlivem Sovětského svazu byl nastolen komunismus a představitelé těchto zemí byli podřízení vedení Moskvy.Na přelomu 40. a 50. let proběhly čistky v komunistických stranách států, které Sovětský svaz ovládal.

Hlavní rysy moci J.V. Stalina
1) Úplné spojení politické a ekonomické moci. Politická moc ovládala občany nejen mimoekonomickými prostředky, ale zároveň i prostředky ekonomického působení a donucování jako zaměstnance státních a družstevních podniků. Ekonomiské vztahy ve společnosti nedávají žádné ovládané sociální skupině možnost existovat nezávisle na vůli politické moci.
2) Podstatná závislost sociálního postavení společenských skupin a jednotlivců na politické moci. Sociální jistoty, privilegia nebo naopak sociální znevýhodnění byla nezměrnou hybnou silou systému. Podle svojí libovůle mohla politická moc měnit postavení celých sociálních skupin, jakožto i jednotlivců, přidělovat nebo naopak odebírat jim sociální jistoty.
3) Koncepce moci v rukou aparátu strany a centralizace pravomocí. Pro tato centra neplatí žádná omezení plynoucí z principů dělby moci. Rozhodují o otázkách ze sféry zákonodárství i exekutivy, zasahují do tvorby práva, rozhodují v oblasti politické, hospodářské, sociální i kulturní. Tento typ moci nemá povinnost zodpovědnosti za činy nikomu jinému než své vlastní hierarchii a kdokoliv jiný z nekomunistických sfér nemá právo dovolávat se práv."

Práce obsahuje hrubé pravopisné chyby.