1.

Definice

2.	Tělesné změny spojené s počátkem stárnutí

2.1	Zhoršuji se základní smyslové funkce, zrak a sluch

2.2	Klesá tělesná síla a pohybová koordinace

2.3	Stále častěji se objevují různé zdravotní potíže

2.4	Mění se také vztah k vlastnímu tělu, to znamená k zevnějšku

2.5	Specifické znaky stárnutí žen

2.6	Změny tělesného vzhledu

2.7	Mužské stárnutí

2.8

Sexualita

3.	Poznávací procesy

4.	Profesní role

4.1	Postoj k profesi je ovlivňován charakterem práce

5.	Manželství stárnoucích lidí

5.1	Typy manželství

5.2	Sexuální soužití

6.	Vývoj osobnosti a změny rolí v období stárnutí

6.1	Stárnutí mění postoj ke světu

6.2	Stárnutí mění postoj k jiným lidem

6.3	Stárnutí mění postoj k sobě samému i k vlastnímu jednání

7.	Postoje stárnoucích rodičů k vlastnĺm dospělým dětem

7.1	Profese dětí

7.2	Partnerství dětí

7.3	Společně soužití mladých manželů (resp. rodiny) s rodiči jednoho z nich

8.	Role prarodiče

9.	Postoje stárnoucích lidi ke starým rodičům

10.	Reakce na smrt starého rodiče

11.	Identita stárnoucího člověka

“IDENTITA STÁRNOUCÍHO ČLOVĚKA

Konec tohoto období je charakteristický přijetím faktu stárnutí, což se projeví i změnou vlastni identity.

1) První somatické potíže, zhoršení tělesných funkcí i změna zevnějšku jsou signály počínajícího stáří.
 Fyzická atraktivita a bezvadně zdraví se postupně stává minulosti, stárnoucí člověk už nemůže svou identitu opírat o biologicky podmíněné kompetence.
 Musí svůj postoj změnit a zaměřit se na jiné hodnoty.

2) V období stárnutí ovlivňuje pojetí vlastní identity i proměna myšlení
 Stárnoucí člověk uvažuje jiným způsobem a pod vlivem zkušenosti klade důraz na jiné aspekty reality než dřív.
 V pozitivním případě se i ve vztahu k sebepojetí projeví moudrost a nadhled.
 V oblasti identity se odrazí i celková změna generativity
 Významnou složkou identity se stává to, co člověk vytvořil, s tím se nyní ztotožňuje.

3) Profesní role je významnou součástí identity většiny lidí.
 Její hodnota je v této době značná i proto, že se blíží její konec, člověk ji odchodem do důchodu ztratí.
 V této době nabývá profesní role své definitivní podoby
 Pro sebehodnocení je důležitá pozice, kterou člověk ve společnosti zaujímá.
 Její přijatelnost ovlivňuje i další očekávání stárnoucího člověka a jeho postoj k odchodu do důchodu.
 V profesní složce identity se může odrazit postupný úbytek kompetencí, vědomí horšího výkonu a pesimistická prognóza.
 Značná část stárnoucí populace si uvědomuje pokles své hodnoty pro společnost, přinejmenším v profesní oblasti. Součástí identity mnoha stárnoucích lidí je vědomí že jejich pracovní kompetence nejsou pro společnost zajímavé, protože už nesplňují všechny požadavky.

4. V období stárnutí má pro vymezení osobní identity značný význam rodina
 Stárnoucí člověk je nezpochybnitelnou součástí rodiny, má zde své místo. Pokud je v této pozici spokojen a ostatními pozitivně akceptován, tvoří rodinné role jednu z nejvýznamnějších složek jeho identity.
 Manželský partner může být pro identitu relativně důležitější, než byl dřív, protože se děti osamostatnily a rodičovská role ztratila značnou část svého obsahu.
 Délka trvání manželství stárnoucích lidí přispívá k tomu, že je v jejich identitě zachováno jako její samozřejmá součást (proto bývá narušena psychická rovnováha staršího člověka, když partnera z nějakého důvodu ztratí).
 Odchod dospělých dětí z rodiny může narušit sebepojetí stárnoucího rodiče.
 Ten se může za těchto okolností cítit opuštěný a zbytečný. Další vývoj těmto lidem nabízí uspokojeni v podobě prarodičovské roli.

5. Významnou součástí identity stárnoucího člověka se stává role prarodiče.

6. Stárnoucí člověk je příslušníkem dominantní generace, která má největší moc, ale také nejvíce zodpovědnosti.
 Je tomu tak naposledy, další vývojová proměna jej posune do méně významné pozice.
 Stárnoucí dospělý má zpravidla dominantní roli jak ve vztahu ke starým rodičům, tak k mladým rodinám svých dětí.
 Tento význam i zátěž zodpovědnosti se stává součástí identity stárnoucího člověka.

7. Identitu ovlivňuje úpadek a posléze smrt vlastních rodičů, kteří jsou z tohoto pohledu jakýmsi biologickým zrcadlem.
 Stárnoucí člověk vidí jejich prostřednictvím i svou vlastní budoucnost.
 Smrtí rodičů se definitivně ztrácí vazba na původní dětskou identitu.
 Všechny změny mají jedno společné: připomínají člověku nutnost akceptovat vlastní stáři. Tento posun může mít individuálně rozdílné tempo, ale životní příběhy různých příslušníků stejné generace přispívají k tlaku na změnu v sebepojetí.

8. Identitu ovlivňuje vědomí příslušnosti ke stárnoucí generaci.
 Tito lidé představují referenční kategorii, sníž se člověk srovnává, ale zároveň jsou skupinou, k níž člověk patří.
 Všechny nepříjemné změny, které postihují určitého jedince, ovlivňují i sebepojetí jiných lidí téhož věku, i když sami postiženi nejsou (nejsou např.ještě závažně nemocní, ne ovdověli, nešli do předčasného důchodu),
 Avšak vzhledem k věku je toto ohrožení reálné i pro ně a oni je musí do své identity nějak zabudovat.
 Na druhé straně mohou existenci problémů spojených se stárnutím popírat a uchovávat si nerealistickou představu osobě samém."