1.	Stát a jeho různá pojetí

2.	Klasické pohledy na stát

2.1	Platonovo pojetí státu

2.2	Aristotelovo pojetí státu

2.3	Křesťanské pojetí státu

3.	Nový pohled na stát (N. Machiavelli)

4.	Stát jako výtvor občanů

5.	Liberální pojetí státu

6.	Kritika liberální společnosti

"2) nový pohled na stát – N. Machiavelli
- ruší státu nadřazenou hodnotu, nejvyšší hodnotou se stává sám stát - chápe stát jako účel sám o sobě, stát už není pouhým prostředkem- ústředním pojmem je moc- moc vladaře neslouží bohu, ale zájmům státu- moc je sama sobě účelem, nemá žádné vyšší poslání- spis Vladař: stanovil pravidla úspěšného jednání vladaře- vladař má získat, udržet a rozšířit moc (stát se posuzuje podle úspěchu v zajištění a rozšíření moci)- k čemu by byl mravný, ale neúspěšný politik?
- vládnutí vyžaduje často v zájmu státu porušovat morální zásady: pokud je to nutné, vladař se musí zřeknout své soukromé morálky (politická ctnost = virtus nemá nic společného s morální ctností)
- vladař může použít jakékoliv prostředky pro zajištění moci: diplomatická jednání, intriky, násilí…
- jednání vladaře je ospravedlnitelné, pokud vede k rozšíření moci - vladař musí umět vzbudit dojem, že má všechny mravní vlastnosti: používá klam - etika a politika v tomto pojetí nemají nic společného: politické jednání musí být prakticky úspěšné, mravní poctivost se nebere v potaz- člověk není veden k mravní ctnosti na základě své přirozenosti: mravní ctnosti se vytváří pouze na základě vnějších vlivů (tím, že se podřizujeme zákonům, zvyklostem)- mravní ctnosti nejsou utvářeny na základě poznání dobra, ale zájmem státu - mravní ctnosti ve skutečnosti slouží státu

3) stát jako výtvor občanů
- úvahy o původu státní moci na počátku novověku- utváří se teorie společenské smlouvy- stát jako výtvor občanů
- stát vznikl na základě společenské smlouvy: izolovaní jedinci nejsou schopni vykonávat určité činnosti a proto je přenáší na stát- východiskem úvah jsou představy o době před vznikem státu: stav bez státu = přirozený stav - lidé měli absolutní svobodu, řídili se přirozeným zákonem, jejich jednání nebylo ničím omezeno
- nevýhody přirozeného stavu: při absolutní svobodě mají lidé tendenci projevovat horší vlastnosti (člověk tak mohl při setkání se silnějším přijít o všechno, žádné záruky ochrany)- každý se musel starat o obhajobu svých práv- lidé překonávají přirozený stav pomocí společenské smlouvy: dobrovolně se vzdávají té části svobody, která jim neumožňovala dostatečně zajistit bezpečnost- lidé kriticky zvážili výhody a nevýhody přirozeného stavu, snažili se najít lepší stav, který zachovává výhody přirozeného stavu, odbourává jeho nevýhody - stát- výhoda přirozeného stavu - svoboda - zachována ve státě právním řádem: každý má stejnou míru svobody- je výhodnější se částečně zříci svých práv a předat je vládní autoritě, která je dokáže lépe zabezpečit pomocí zákonů a vykonávat efektivněji ve prospěch všech (činnosti spojené s ochranou života, zdraví a majetku)
- lidé dospívají k právnímu stavu: stanovení zákonných práv a povinností nemá svobodu zrušit nebo omezit, ale má ji lépe zaručit a ochránit
- státní moc je výsledkem dobrovolné smlouvy svobodných lidí (není už lidem nadřazená, nebo ustavená od boha)- stát zastupuje zájmy lidí a je jim zodpovědný
- stát přestává být morální autoritou, stává se pouze legální autoritou- mravní účel státu (viz Platón, Aristoteles) se dostává do pozadí - do popředí se dostává myšlenka svobody jako prostředek k uskutečnění individuálních zájmů- svoboda je rovným dílem prostřednictvím zákonů přiznána všem členům společnosti"