1.

Úvod

2.	Státní občanství

3.	Pojmy zaměňované se stáním občanstvím

4.	Státní občanství České republiky

4.1	Vznik státního občanství

4.2	Organizace vydávající státní občanství

4.3	Posuzování státního občanství

4.4	Princip udělení státního občanství

4.5	Praktický význam státního občanství

5.	Obecně o možnostech nabývání a pozbývání státního občanství

6.	Důvody dvojího či vícečetného státního občanství

7.	Osoby bez státního občanství

8.	Zákon o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky

9.

Závěr

10.	Seznam literatury

"4.2. Organizace vydávající státní občanství
Státní správa vydává osvědčení a potvrzení o státním občanství České republiky a zajišťuje státní občanství České republiky.
Osvědčení, případně potvrzení, o státním občanství České republiky, jsou listiny, kterými se prokazuje státní občanství České republiky. V osvědčení příslušný krajský úřad (v Praze úřad městské části, ve městech Brno, Plzeň, Ostrava magistráty těchto měst) konstatuje, že daná osoba je státním občanem České republiky. Potvrzení je vydáváno v případě, že bylo zjišťováno státní občanství České republiky a jsou v něm uvedeny výsledky provedeného šetření. V osvědčení o státním občanství České republiky krajský úřad uvede, že určitá osoba je státním občanem České republiky, v potvrzení o státním občanství České republiky uveden, na základě jakého ustanovení a k jakému datu státní občanství České republiky fyzická osoba nabyla, popřípadě pozbyla.

4.3. Posuzování státního občanství
Při posuzování státního občanství České republiky se postupuje podle zákonů platných v době, kdy tato skutečnost nastala. Zákon 40/1993 Sb. v platném znění, nezrušil všechny předcházející právní normy k určení státního občanství. Při posuzování státního občanství České republiky musíme brát v potaz též dvoustranné mezinárodní smlouvy zamezující dvojímu státnímu občanství. Tyto smlouvy byly uzavřeny s bývalým SSSR, Polskem, Maďarskem, NDR, Bulharskem, Mongolskem a poslední je smlouva o naturalizaci s USA.

4.4. Princip udělení státního občanství
Občanství České republiky se uděluje na principu ius sanguinis, což znamená pokrevně po rodičích skutečnost, kteří jsou příslušníci České republiky. Tím, že místo narození je Česká republika, k nabytí občanství neopravňuje automaticky.
Dvojí občanství je vyloučeno až na výjimky (mohou je mít mimo jiné děti, jejichž rodiče mají občanství dvou různých států, pokud druhý stát dvojí občanství umožňuje, nebo také občan České republiky, který uzavřel manželství s cizincem, může podle §17 zmíněného zákona, nabýt státní občanství manžela, ale jen za předpokladu, že manželství potrvá).

4.5. Praktický význam státního občanství
Ve srovnání s povolením k trvalému pobytu, se kterým je spojena většina veřejných práv v českém právním řádu, má občanství tyto následující výhody:
• aktivní a pasivní volební právo
• občan nemůže být odsouzen ke správnímu vyhoštění ani mu nemůže být uložen trest vyhoštění
• nelze odepřít vstup na území ČR
• ČR poskytuje diplomatickou ochranu (v současnosti poskytují jistou pomoc i ostatní státy EU)
V návaznosti na zákonodárství jednotlivých států existují ještě další práva, která jsou v plné míře přiznána jen občanům, tj. právo vlastnictví určitých věcí (nemovitostí), přístup k bezplatnému studiu, přístup k některým funkcím či k výkonu povolání ve státní správě apod.
Mezi povinnosti občana patří věrnost státu a jeho obrana a dodržování jeho právních předpisů, stanovených v Listině základních práv a svobod (čl. 42)."