1.	Výběr tématu

2.	Definice strachu

3.	Formy strachu

4.	Druhy egoistického strachu

5.	Objektivní strach

6.	Další dělení strachu

7.	Strach obrazový

8.	Strach zvukový

9.	Citový strach

10.	Strach z bolesti

11.

Fobie

11.1

Léčba

12.

Úzkost

13.

Naděje

"Strach je pocit znepokojení z blížícího se zla nebo problémů; negativní cit, nepříjemná emoce, nepříjemný zážitek s neurovegetativními dopady, zpravidla zblednutím, chvěním, zrychleným dýcháním, bušením srdce, zvýšením krevního tlaku a pohotovostí k obraně nebo útěku. Jde o normální reakci na skutečné nebezpečí nebo ohrožení. Strach motivuje k vyhnutí se zlu nebo k útěku před ním. Kde to není možné, tam se často strach mění na agresi. Strach se vyvíjí s věkem, od jednoduchých úlekových reakcí kojence, k reakcím na složitější situace (neznámé prostředí, nečekaný smyslový podnět). Strach se postupně mění s prožitými zkušenostmi a více se váže na představivost. Přestože je strach obvykle předmětově orientovaný, může vzniknout i bez předmětu ze svého fyzicko-psychického základu.
V prvé řadě si uvedeme pár základních druhů strachu. Strach má dvě základní formy: subjektivní- tedy egoistický a objektivní-strach o druhé. Každý člověk má tyto základní druhy a ještě jeden, který si často ani neuvědomuje a to je jistý strach ze světa, pro svět. Strach z katastrof, strach o sebe jako lidstvo a jeho budoucnost. Je to jakási nejistota, že se za našeho života stane něco zvláštního, něco co může zničit, nebo jen poškodit zaběhnutý systém světa, nebo dané země, a to se taky většinou stane (světová válka, tsunami, výbuch elektrárny,…).

Druhy egoistického strachu, tedy strachu o sebe sama si uvedeme podle průměru: Fobie- úzkostná porucha charakterizovaná chorobným, bezdůvodným strachem z věcí nebo situací. Postižený si nesmyslný strach plně uvědomuje, ale není schopen ho vlastní vůlí potlačit. Fobie má svůj objekt, na který je vázána a podle kterého je také pojmenována. Existuje mnoho různých druhů fobií. Nejčastějšími jsou : akrofobie- strach z výšky, klaustrofobie- strach z uzavřených prostor, thanatofobie- strach ze smrti, a dalších specifických věcí. Strach
ze smrti pak bývá vyvolávána určitými náboženskými rituály, či teoriemi( strach z pekla, očistce, strach z temnoty, strach že po smrti nic není.). Sociální fobie je porucha charakterizovaná strachem ze zkoumavých pohledů, který později vede ke strachu ze styku
s jinými lidmi. Vyskytuje se přibližně stejně často u mužů i u žen. Začátek je nejčastěji
v období puberty. Jedinci se sociální fobií mají nepřiměřený strach z běžných sociálních situací, jako např. mluvení na veřejnosti, telefonování, přijímání návštěv, představování, jídlo na veřejnosti apod. V obávané situaci dochází ke zrudnutí, třesu, strachu ze zvracení a proto se postižení těmto situacím vyhýbají. Mívají potíže s nízkým sebevědomím
a sebehodnocením. Sociální fobie se od běžné trémy liší tím, že výrazně narušuje výkonnost postiženého a jeho sociální adaptaci. Mírná forma nebrání jedincům v normálním pracovním zařazení. Při těžších formách postižení často mění zaměstnání, aby se vyhnuli obávaným situacím. Porucha, pokud není léčena, obvykle trvá celý život, ale s přibývajícím věkem se může zmírňovat.
Podle mě se však tyto fobie dají zmírnit nebo dokonce i odstranit životními zkušenostmi, nebo jen jinou vírou, která bere smrt jako jisté vysvobození, převtělení.
Dále pak strach objektivní- strach o druhé lidí, o své blízké a ty, které máme rádi, milujeme. Strach, že se naše dítě zraní, že jej unesou a ublíží mu, strach z nemoci a beznaděje, že mu nebudeme moci pomoct.
Dalšími formami je strach chtěný a nechtěný. Nechtěného je samozřejmě většina a bývá chápán jako pravý pojem strachu. Chtěný však na rozdíl je úmyslný , lidé tvoří filmy ,či hudbu, která nám má připomenout děsivé vzpomínky, události, nebo jen představy.Proto je také známo, že čím je pro nás film (horor) strašidelnější, tím kladnější kritiku dostane a tím dostanou tvůrci více peněz."

Vypracováno pro předmět základy společenských věd.