"DEFINICE, DRUHY A PRŮBĚH STRESU

2.1 DEFINICE STRESU
Každý ho známe, ale definovat jej, není zase tak jednoduché. Už jenom z toho důvodu, že toto slovo má více významů, lépe řečeno používá se v různých souvislostech. Může to být označení vnějších událostí, které na člověka působí a které nepříjemně prožívá, ale i to, jak člověk na tyto vlivy reaguje, tedy reakce. Správně bychom ale měli pro zatěžující vlivy působící zvenčí užívat název stresor (např. dopravní zácpa, obsazený telefon, propuštění z práce,…). Psychická a tělesná reakce organismu na stresor je pak stresovou reakcí ( bušení srdce, napětí, pocení, zvýšení hladiny kortizolu v krvi, … ) Stres je tedy tělesnou a duševní reakcí na stresor. (HARTL, 1994 )
Podle SCHREIBERA ( 1992 ) ovšem přísná vědecká definice stále chybí. Ne že by definice neexistovala, je jich dokonce několik, ale žádná z nich není všeobecně uznávaná. Ve světě asi nejvíce uznávaná je původní definice Hanse Selyeho, který v této oblasti lidského prožívání provedl první výzkumy. Ta zní: „Stres je nespecifická ( tj. nastávající po nejrůznějších zátěžích stereotypně) fyziologická reakce organismu na jakýkoliv nárok na organismus kladený“ (slovo nárok by se tu též dalo vyjádřit jako zátěž ). Modifikovaná Lazarusova definice je následující.: „Stres je nárok jednotlivce , který přesahuje jeho schopnost se s nárokem vyrovnat.“ Uvést zde mohu ještě definici Ganagovu, která je pojata čistě fyziologicky: „Stres je takový vliv na člověka, který vede k prodloužené hormonální reakci kůry nadledvin.“ Z psychologického hlediska tato definice není tak významná. Uvedu zde i definici Vratislava Schreibera: „Stres je jakýkoli vliv životního prostředí (fyzikální, chemický, sociální, politický), který ohrožuje zdraví některých „citlivých“ jedinců (někoho stresuje např. již kapající voda z kohoutku, jiného nestresuje ani válečná vřava).

2.2 DRUHY STRESU
Nelze jednoznačně říci, že by stres byl jenom škodlivý. Určitá míra stresu je potřebná. Bez ní bychom měli nedostatek podnětů k překonávání překážek. Je třeba však rozlišovat mezi přijatelným stresem, kterému se říká eustres. Ten může na člověka dokonce působit kladně, bývá totiž způsoben např. očekáváním něčeho příjemného, vzrušením, apod. Objevuje se také např. při sledování detektivky. Je tedy v těch situacích, které máme relativně pod kontrolou. Naopak negativní stres se nazývá distres. Ten se objevuje tam, kde věci přestáváme zvládat, cítíme se přetížení, ztrácíme jistotu a nadhled. Ovšem eustres i distres se tělesně projevují velmi podobně. Ze zdravotního hlediska jde spíše o míru stresu a to, jak často se stres objevuje. Škodlivým se pak stává překročení určité individuální hranice v tom, jak silný stres člověk prožívá a jak často.
Odborníci rozeznávají ještě další typy stresu, např. hypostres - „běžný“, neintenzivní stres. Patří podobně jako eustres do kategorie těch spíše „pozitivních“ stresů. Zajímavý je rovněž anticipační stres - vyskytuje se u jedinců s nízkým sebevědomím nebo u těch, kteří pociťují patologickou zodpovědnost za sebe a svůj život. Zvláštností tohoto stresu je absence aktuálního stresoru. Anticipační stres je totiž způsoben předvídáním zátěže. Hyperstres je pak stres vznikající při nadlimitní zátěži. ( SCHREIBER, 1992 )"

Součástí práce je tabulka o rozsahu cca 1/3 strany.