"Studená válka

Pokud mluvíme o studené válce, můžeme mít na mysli jakýkoli spor mezi dvěmi mocnostmi, který hrozí vojenským střetem, který ale nikdy nenastane nebo konkrétně historický spor mezi USA a tehdejším SSSR. Jednalo se tehdy o spor mezi dvěma bloky států. Na jedné straně již zmiňované USA společně se státy NATO a na straně druhé SSSR s jeho spojenci v rámci Varšavské smlouvy. Mluvíme také o západním a východním bloku. Samotná válka se vyznačovala podezíravostí a nesnášenlivostí mezi oběma stranami. Západ obviňoval východ z šíření komunismu a východ naopak západ z šíření imperialismu a snahy o potlačení revolučních hnutí v jiných zemích. Avšak z obavy před hromadným nasazením jaderných zbraní a vzájemným zničením (ang. mutual assured destruction - MAD) k žádnému konfliktu nedošlo. Během Studené války došlo k několika lokálním střetům, kdy proti sobě ale nikdy nebojovaly USA a Rusko přímo (několikrát k tomu ale měly velmi blízko, nejblíže zřejmě v roce 1962 během kubánské krize). Jednalo se o tzv. války zástupné. Největší z nich byly korejská válka (1950–53), válka ve Vietnamu (1964–75) a sovětská invaze do Afghánistánu (1979–89).
Už v době, kdy zasedala Jaltská konference 4.–11. února 1945, kdy se sešli představitelé poválečných mocností (Churchill, Roosevelt a Stalin), aby ujasnili své sféry vlivu, se dá mluvit o neustálém zvyšování napětí mezi západem a východem. Jednalo se zejména o osud Německa a rozdělení poválečné Evropy. Dalším významným aspektem byla Trumanova doktrína, kterou Harry S. Truman 12. března 1947 zformuloval směr zahraniční politiky USA, tj. pomáhat ostatním zemím k nastolení demokracie a pomoc při odstraňování diktátorů a totality, jak politicky a ekonomicky, tak i vojensky, zvenčí i zevnitř.
K ukončení Studené války přispělo mnoho faktorů, zejména Stalinova smrt (5. březen 1953) po které obě strany projevovaly ochotu rozmrazit vztahy mezi SSSR a západními mocnostmi a přijetí Německa do NATO a jeho sjednocení (23. října 1954).
Po nástupu prezidenta Regana do úřadu odstartovalo USA závody ve zbrojení. USA tou dobou investovalo do zbrojení kolem 10% HDP, přičemž SSSR, které se snažilo držet krok, muselo investovat 50% a i za cenu snížení životní úrovně nestačilo tempu USA.
Definitivním koncem Studené války je nástup Michaila Sergejeviče Gorbačova k moci, jeho ekonomické reformy (Perestrojka) a rozpad SSSR (8. prosinec 1991).
Co se týče dopadu konce studené války na bezpečnostní situaci v dnešním světě, nedá se říct, že by byl příliš pozitivní."