1.	Od počátku do konce 19. Století

2.

Úvod

3.

Súfismus

4.

Súfí

5.

Korán

6.	Vyznání Boží jedinosti

7.

Srdce

8.

Duše

9.	Súfijské světy

10.

Ježíš

11.

Světci

12.

Závěr

13.

Poznámky

14.	Použitá literatura

“5. Vyznání Boží jedinosti

Vyznání Boží jedinosti, tawhíd, neboli monoteismus, je v islámu zcela klíčovým pojmem, který vystupuje proti dualismu nebo křesťanské trojjedinosti, která je podle muslimů jakési „přidružování“, které je v islámu neodpustitelné. Otázka jedinosti (ahadíja) a jedinečnosti (wáhidíja) je potom súfijskými stoupenci diskutována již v jeho počátku. Žák Ibn ‘Arabího, súfí Abdarrazzáq al-Kašání ve svém spise Istiláhát as-sufíja definuje oba pojmy:

„Ahadíja znamená pojímání Boží esence (dhát) při odložení všech atributů, jmen, vztahů i jiných určení… Wáhidíja znamená pojímání esence spolu se jmény, přičemž jedinečnost se projeví i při množství atributů.“ (6)

Al-Ghazzalí ve svém díle Oživení věd náboženských rozlišuje čtyři stupně vyznání Boží jedinosti:

1) pouze rty, což činí pokrytci,
2) vyznání spolu s vírou, což platí pro většinu muslimů a jejich teologů,
3) zření Jediného za mnohostí, jak činí ti, kdo mají k Bohu blízko,
4) zření Jediného a ničeho jiného, to jejiž vysoký stupeň poznání. (7)

Zvláštním případem a jakýmsi paradoxem v islámském tawhídu je příběh ďábla Iblíse, který byl zavržen, protože se na Boží rozkaz odmítl poklonit Adamovi. Iblís však dodžoval obecnou normu tím, že se chtěl klanět pouze Bohu – podle mnohých súfíjů je proto Iblís poslušný monoteista. Podle jiných však bylo jeho konání nesprávné, protože se odmítl klanět bytosti stvořené z hlíny, člověku, zatímco on sám je stvořený z ohně, tudíž bylo jeho chování pyšné. (8)

Podle většinového názoru islámských teologů však není možné o Bohu jakkoli spekulovat, navíc, dosažené poznání Boha nemusí primárně přinášet blaho, ale i úzkost. Bůh sám je pak nepoznatelný a i případné dosažení poznání zůstane nesdělitelné.
Súfí pak spatřuje a slyší Boha vždy, všude a ve všem. Důležitá je otázka vztahu Boha a člověka. Tálib al-Makkí rozšiřuje koránský verš o blízkosti Boha takto:

„Bůh je srdci blíže než tepna, duchu blíže než jeho život, oku blíže než jeho pohled, jazyku blíže než slina – a tato blízkost je Jeho vlastností, nejde o přinesení blíže nebo přiblížení se.“ (9)..."

Práce vychází ze tří textů: Súfismu s- dějiny islámské mystiky Luboše Kropáčka
anglický text Súfí Commentaries on The Qur’án in Classical Islam od Kristin Zahra Sands, a to zejména kapitola Uncovering Meaning – Knowledge and spiritual practice
a z Koránu