1.	Uvedení pojmu do literatury a jeho historie

2.	Co je to burnout – stav vyhoření

3.	Definice podle H. Freudenbergera

4.	Rizikové skupiny

5.	Příčiny syndromu vyhoření a jeho projevy

6.	Rizikové profese

7.	Syndrom vyhoření a stres

8.	Syndrom vyhoření a frustrace

9.

Prevence

"Uvedení pojmu burnout do literatury, historie pojmu burnout
Pojem burnout byl do literatury uveden H. Freudenbergerem v jeho stati, která byla publikována v časopise Journal of Sociál Issues v roce 1974.
Burnout , jako jev celkového vyčerpání byl znám již v antických dobách ( Sysifova práce ). Tento termín byl se původně používal pro označení stavu lidí, kteří zcela propadli alkoholu a o vše ostatní ztratili zájem. Až později se začal tento termín používat i pro lidi, kteří byli příliš ,, opojeni ´´ svou prací.

Co je to burnout – stav vyhoření
Burnout je odpovědí organismu na situaci, která člověka uvádí do stresového stavu. Do nejtěžších forem burnout, neboli vyhoření nejčastěji upadají nejnadšenější lidé. Jsou to vlastně lidé, kteří svou práci považují více za poslání, než za povolání.
Kořen burnout spočívá v naší existenční potřebě věřit, že náš život je smysluplný a že věci, které děláme jsou důležité nebo dokonce ,, hrdinné ´´. Jednoduše řečeno – burnout je důsledkem selhání při hledání smyslu života.

Definice podle H. Freudenbergera
,, Burnout je stav vyplenění všech energetických zdrojů původně velice intenzivně pracujícího člověka ( například lidí, kteří se snaží druhým lidem v jejich těžkostech pomoci a pak se cítí sami přemoženi jejich problémy )…
Burnout je konečným stadiem procesu, při němž lidé, kteří se hluboce emocionálně
něčím zabývají, ztrácejí své původní nadšení ( enthusiasmus ) a svou motivaci. ´´
Kladem této definice je mimo jiné důraz na burnout jako na proces a nejen jako na stav psychického vyhoření.

Nejčastější příznaky burnoutu se objevují:
- u člověka, jenž byl zprvu nadšen tím, co dělal, ale toto nadšení časem ochablo
- u člověka, který na sebe klade příliš velké nároky
- u člověka, který prožívá neúspěch, jako svou osobní porážku
- u člověka, který byl původně nejodpovědnějším a nejpečlivějším
- u workholiků
- u lidí, kterým jde příliš o peníze a moc
- u lidí s příznakem uspěchanosti
- u lidí posedlých soupeřením soupeřivostí
- u psychoterapeutů a pracovníků poradenských profesí, vyčerpaných často neúspěchy nebo
málo úspěšnými zásahy"

Zpracováno jako seminární práce do Psychologie osobnosti.
Citace jsou v práci zvýrazněny kurzívou. Částečně zpracováno formou odrážek.