"1. CO TO JE SYNDROM VYHOŘENÍ
Pod pojmem syndrom vyhoření (který je někdy také nazýván „burn out“) rozumíme obecně známý jev, který je v moderní společnosti poměrně dost rozšířen. „Je to stav extrémního vyčerpání, vnitřní distance, silného poklesu výkonnosti a různých psychosomatických potíží.“ (Kallwass, 2007, str. 9). Tento psychický stav je důsledkem dlouhodobého působení stresu.
V současné době se můžeme s tímto syndromem (oficiálně to není nemoc) setkávat stále víc a víc. Je to způsobeno především rychlým životním tempem moderní společnosti a přílišnými nároky, které jsou kladeny na jednotlivce v rámci jeho postavení. Dnešní doba je charakteristická velkým množstvím příležitostí, ale také „agresivního“ soupeření mezi lidmi o to, kdo jich dosáhne. Člověk tak žije v neustálém stresu a strachu, protože ve svém postavení může být kdykoliv nahrazen.
Ačkoliv by se to mohlo na první pohled zdát, syndrom vyhoření se netýká pouze pracovního života, ale může se objevovat i v soukromém životě. Obecně ale platí, že se tyto oblasti života prolínají – stres v zaměstnání negativně ovlivňuje partnerský život a naopak stres v partnerském životě může působit i na výkonnost a další oblasti v práci.
Z důvodu účelu této práce se budu dále zabývat podrobněji syndromem vyhoření v rámci pracovního života, protože to více souvisí s andragogickou a personalistickou profesí. Jak už ale bylo řečeno, tyto oblasti se prolínají a je tedy možné následující poznatky aplikovat i v soukromém životě.

2. PŘÍČÍNY A FAKTORY, KTERÉ OVLIVŇUJÍ VZNIK SYNDROMU VYHOŘENÍ
Nelze jednoznačně říct, co vlastně k syndromu vyhoření vede, protože faktorů, které mohou ovlivňovat jeho vznik je hned několik.
Mezi takové faktory patří například přílišná očekávání, nadměrné množství práce v rámci příliš malého časového rozvrhu, nedostatečná podpora ze strany nadřízených, mobbing na pracovišti, příliš vysoká odpovědnost, konflikty rolí a vztahů na pracovišti, strach z neúspěchu, tlak vyvíjený na ženy v domácnosti, aby nastoupily do práce, snaha nebýt pozadu za ostatními a podobně. Svůj podíl na tom mohou mít i některé osobnostní rysy, jako například přílišná odhodlanost, odpor k pravidlům, soběstačnost, perfekcionismus, cílevědomost, sklony k samotářství, nezávislost, soutěživost atd.
„Důležitá je však ta okolnost, že ne každá taková vnější zátěž musí vést k syndromu vyhoření. Ten se objevuje, když se vnější zátěže dotýkají osobnostně daných mezí fyzických, duševních a duchovních schopností a možností jedince.“ (Kallwass, 2007, str. 9)."

Katedra andragogiky a personálního řízení