"V souvislosti s profesemi, ve kterých se pracovníci setkávají s lidmi, jejich bolestmi a těžkými osudy, se začalo mluvit o syndromu vyhoření. Nejčastěji to jsou lékaři, zdravotní sestry, speciální pedagogové. Postiženi bývají především lidé, jejichž práce je založena na kontaktu a komunikaci s druhými lidmi. V současnosti se tento termín rozšiřuje i na další oblasti lidského života a další profese. Syndrom vyhoření může postihnout manažery, ale například i ženy na mateřské dovolené. Kdo bydlí na odlehlém místě s dvěma malými dětmi si dokáže obsah tohoto termínu velmi živě představit. Umím si představit jistý druh vyhoření i u profesí, jakými jsou např. kadeřnice nebo poštovní doručovatelky.
Syndrom vyhoření můžeme nalézt i pod termínem burn-out, což představuje právě vyhoření, vyprahlost, vypálení. Projevuje se ztrátou zájmu a potěšení, ztrátou ideálů, energie i smyslu. Dále zahrnuje negativní sebeocenění a negativní postoj k povolání. Vše je v důsledku chronické zátěže spojené s dlouhodobým nasazením pro jiné lidi.
Ve stručnosti lze říci, že syndrom vyhoření je psychosomatické onemocnění, při kterém dochází k fyzickému, psychickému a emocionálnímu vyčerpání organizmu. Je projevem dlouhotrvajícího a nadměrného stresu. Syndrom= skupina příznaků. (Křivohlavý, 2009)."

Speciální pedagogika