"- Dělba moci
o Základní znak moderního demokratického státu
o Původ u Locka a Montesquieua
o Složky moci:
1) Zákonodárná / legislativa = orgán parlamentního typu
2) Výkonná / exekutiva = vláda, prezident, monarcha
3) Soudní / jurisdikce = soustava soudů
o Vztahy mezi jednotlivými složkami se v různých státech liší → jejich charakter určuje, o jaký režim se jedná
- Typy demokratických režimů
1) Parlamentní
 Volba prezidenta může probíhat přímo i nepřímo
 Exekutiva je dvouhlavá / duální (= hlava státu proti hlavě vlády, kterou je např. kancléř nebo premiér)
 Hlava státu je slabá
 Exekutiva je závislá na legislativě → musí od ní získat důvěru, kterou může kdykoli ztratit
2) Prezidentský
 Volba prezidenta musí probíhat (alespoň formálně) přímo
 Exekutiva není rozdělená (= monismus)
 Hlava státu je vrcholem exekutivní moci a nemusí se o ní s nikým dělit
 Exekutiva je nezávislá na legislativě, protože každá z nich je volena v nezávislých volbách a není nutné vyslovovat důvěru
 Prezident má pravomoc rozpustit parlament, ale parlament nemůže odvolat prezidenta
 Poprvé uplatněno v USA na konci 18. století, kdy si vytvořily vlastní ústavu, pro kterou bylo vzorem uspořádání Velké Británie → silný panovník nahrazen silným prezidentem
3) Poloprezidentský režim
 Volba prezidenta pouze přímo (Charles de Gaulle, zakladatel tohoto režimu, paradoxně poprvé zvolen parlamentní cestou)
 Exekutiva je duální a velice vyrovnaná
 Hlava státu se o exekutivu dělí s vládou (premiér a vláda jsou produktem většiny v parlamentu a tak vychází nepřímo z parlamentních voleb)
 Příklady = Výmarská republika, Francie (od roku 1958)
 Sporné státy = Finsko, Irsko, Rakousko, Portugalsko…
- Parlamentní režimy vlády
o Slučitelné s republikánským zřízením i monarchií
 Parlamentní republiky = Slovensko, Česká republika, Maďarsko, Polsko, Srbsko, Estonsko, Lotyšsko, Německo, Itálie, Řecko
 Konstituční monarchie = Velká Británie, Dánsko, Španělsko, Švédsko, Norsko, Monako, Nizozemsko, Belgie, Lucembursko
o Těžiště systému leží v parlamentu → ten určuje charakter a stabilitu exekutivy
o Negativní x pozitivní parlamentarismus
1) Negativní
• Zformuje se většina, ale vláda nežádá o důvěru a je u moci, dokud jí neskončí volební období nebo jí není parlamentem vyslovena nedůvěra
• Nevýhody = vláda nemusí být dostatečně silná, nedostatečná kontrola moci (např. Hitler)
• Příklad = Velká Británie
2) Pozitivní
• Pokud chce vláda vzniknout, musí získat důvěru parlamentu - koaliční vyjednávání po volbách, během kterého je stanovena vláda → musí předstoupit před parlament a ten jí dá nebo nedá důvěru (počet pokusů je dán Ústavou)
• ČR = vláda potřebuje pro vyslovení důvěry většinu z přítomných → teoreticky stačí 27 poslanců (nepříliš přísné podmínky zavedeny kvůli omezení silné moci parlamentu), pro vyslovení nedůvěry je nutných 101 poslanců
• Premiér jmenován hlavou státu – často vyčkává na první koaliční vyjednávání, na kterém strany vyberou osobnost - nemusí to být vítěz voleb
• Německo = omezení pravomoci prezidenta při jmenování kancléře → jen navrhuje kandidáty a dále nemá právo zasahovat → důvěra se vyslovuje jen kancléři, ne vládě
• Vznik vlády někdy provázán dlouhým vyjednáváním (Belgie, Holandsko, Rakousko, Česká republika např. v roce 2006, kdy Topolánek vytvořil vládu, která nebyla schopná požádat o důvěru → nakonec ji nedostala a byla nahrazena vládou koaliční), jinde je to rychle (Velká Británie kromě 1974 a 2010)"

Součástí práce jsou tabulky o rozsahu cca 2 stran.