1.

Úvod

2.	Metodologie

3.	Sokratova kritická dialektika

4.	Platónův svět ideí

6.	Svatý hříšník Aurelius Augustinus

7.	Záhadný Descartes

8.

Shrnutí

9.

Závěr

OBSAH:
"A tak Descartes stanovil čtyři základní aspekty poznání.
Předně, má-li se pracovat vědecky, je nutné najít pevný bod, jakousi nevyvratitelnou pravdu. Co dosud bylo považováno za platné, musí být znovu přehodnoceno a podloženo. Sám Descartes spatřuje svůj cíl v tom, všechno od základu převrátit a začít znovu. Jeho základem v poznání je pochybování. Descartes jde tak daleko, že pohrává si s myšlenkou, že Bůh nás stvořil do podstatné zvrácenosti a nepravdy a je tudíž vlastně „klamajícím Bohem“ nebo „zlovolným démonem“. Jeho filozofická činnost je proto přirovnávána ke vzpouře proti křesťanství i když Descartes sám se této myšlenky zalekl. Později z toho však vyvodil, že existuji-li já klamaný pak jsem „jsem klamán, tedy jsem“, z čehož následně vzešlo světoznámé „dubito ergo sum“ a „cogito ergo sum“. Dalším, druhým Descartovým úkolem je rozdělit každou z otázek, na co nejmenší podotázky, aby se mu lépe hledaly jednotlivé přesné odpovědi. Třetím úkolem bylo vyvozování myšlenek, počínaje předměty nejjednoduššími a nejsnáze poznatelnými, přes složitější až po poznání těch nejsložitějších. Přitom mu šlo o poznání vazeb i článků se sebou zdánlivě nesouvisejících. Poslední podmínkou, kterou si stanovil bylo podrobné popisování hledaného a nacházeného, tak aby tyto výsledky mohly být považovány za objektivní pravdu. Tímto analytických postupem chtěl Descartes dosáhnout jakési geometrické přesnosti filozofického bádání. Byl přesvědčen, že touto cestou dosáhne objektivní pravdy. Stejně jako u sv. Augustina, spočívá i Descartův největší přínos ve filozofické reformně své doby. Tím, že určil metodu a stanovil systém, dal René Descartes pevné základy nové analytické filozofie.


Shrnutí
Klasická antika, chtěla hledat a žít podle poznané pravdy, podle toho co doopravdy jest. Filozofie v této době hledala jakýsi mravní zákon a návod jak žít podle toho, co je správné. Ať už to byl Sokrates, který šel pro svou pravdu na smrt nebo Platón, který se sám pokusil reformovat státní zřízení, je u nich znát jakési vyšší poslání filozofie pro lidi. Stejný cíl vidí ve svém díle i sv. Augustin. Ten jakožto organizační pilíř církve vybral správné myšlenky z antické filozofie a vtělil je do křesťanského učení. Tím, že se z antické polohy pasivního pozorovatele přenesl do výkonné pozice organizátora církve pomohl své době překonat skeptickou nemohoucnost. A přestože z antických myslitelů vyšel, a často v jeho dílech zaznívá odkaz na jejich slova, nejvýznamnějším přínosem je objev pravdy, která záleží v odevzdání se Bohu a vřelé vyznání lásky k Bohu.

Ne láska k moudrosti ale láska k Bohu je to, co podle sv. Augustina dělá filozofa filozofem „Je-li Bůh moudrostí, pak pravý filozof je milovníkem Božím“. Sv. Augustin. O obci Boží. Praha : Karolinum , 2007. 46 s. ISBN 978-80-246-1284-3.
Descartes přijal dědictví Antiky a středověku, že cílem života je vidění pravdy, uvědomování si toho, co jest – přestože on sám se chlubil tím, že se nestará o historii a nectí žádnou z autorit lidí, kteří tu byli před ním. Cítil se být povznesen nad dosavadní nejistotu filosofie a proto kladl takový důraz na metodu filozofického bádání, matematiku, logiku a dedukci. Descartes byl průkopníkem učení o objektivní vědě, neutrální k životu, které se od té doby táhne filozofií."