"2.1 Mutismus
Mutismus je definován jako jistý druh mlčení, ke kterému dochází po ukončení řečového vývoje u dítěte a vyskytuje se současně s existující schopnosti mluvení a řeči vůbec. Porucha komunikačních schopností je často psychogenně podložena. Její vznik je ve většině případů spojen s prožitkem silného psychického traumatu (šok, stres, vyčerpání apod.) - „Za bezprostřední vyvolávající příčiny se považují tělesné tresty a projevy agresivního chování mezi rodiči, ale také výsměch, projevy ponižování ze strany vrstevníků či dospělých osob.“1

Mutismus ovšem není řazen do spektra poruch, jež jsou podmíněny organickým poškozením centrální nervové soustavy.2 „Mutismus je ztráta schopnosti verbálně komunikovat. Představuje hraniční problematiku mezi různými vědními obory – psychiatrií, psychologií, foniatrií a logopedií.“3

Mutismus podle odborníků vzniká ze dvou primárních příčin

endogenní příčiny – jedná se o značnou psychickou senzibilitu především vůči svým
vlastním výkonům
b) exogenní příčiny – tyto z hlediska psychicky zatěžují postižené dítě – klasickým
příkladem jsou nesmyslně vysoké nároky, jež jsou cíleně kladeny na řečový výkon či
obecně na chování dítěte

2.2 Klasifikace mutismu
Klasifikace mutismu je následující: Autistický mutismus – nemá-li dítě dostatek mluvních stimulů ve svém okolí, mohou se projevit jeho příznaky, případně dojít až k úplné němotě. Pravděpodobně jde o symptom psychotického onemocnění. Neurotický mutismus – je způsoben neurotickými zábranami, které dítěti nedovolují mluvit v některých náročných společenských situacích.

Perzistentní mutismus – oněmění trvající delší dobu, řádově týdny. Psychotický mutismus - bývá součástí prodromů některých psychóz. Reaktivní mutismus – je stav, do kterého se osoba dostane po psychickém traumatu, jež je ve zcela zřejmé časové souvislosti s tímto jevem. Situační mutismus – jeho projevy jsou krátkodobé a z pohledu psychologického zcela zřejmé. Příkladem je přechodná nemluvnost s novým prostředím nebo s trémou. Nevyžaduje intervenci specialisty. Totální mutismus – jedinec nekomunikuje s žádnou osobou v kterémkoliv prostředí. Tranzientní mutismus – oněmění je přechodné, není časově omezeno.

Do této kategorie spadají stavy související se začátkem školní docházky. Řečová absence se řádově do roka normalizuje. Je vůbec nejčastějším typem mutismu. Elektivní (selektivnívýběrový) mutismus - dítě přestává komunikovat jen v některých situacích nebo s některými (konkrétními) lidmi. Surdomutismus – neurotický útlum se rozšíří i na oblast slyšení.5

2.3 Etologie mutismu
Etiologie (soustavné hledání a výklad příčin) mutismu: Na základě vědeckých pozorování je doloženo, že se mutismus vyskytuje u obou pohlaví a to ve velmi podobném měřítku. Jak bylo uvedeno výše, mutismus primárně vzniká na základě osobnostních rysů, které jsou úzce propojeny se symptomy sociální úzkosti, odtažitosti, zvýšené citlivosti či vzdorovitosti. Jako typický lze přitom konstatovat jev, kdy dítě hovoří v domácím prostředí s rodiči, sourozenci a některými příbuznými, avšak s učiteli, družinářkou zásadně odmítá komunikovat."