"Provádějí soustavně kontrolu bezpečnostních opatření. Tato opatrnost se jim již nejednou vyplatila. - uvedené konektory ukazují k předchozímu textu – toto „odkazování dozadu“ se jmenuje „anafora“
- někdy však odkazují k textu následujícímu („dopředu“), to se nazývá „katafora“
příklad katafory:
Pamatuj si dobře tuto zásadu: dvakrát měř a jednou řež!
- koheze textu vyplývá i z tematických vztahů mezi větnými celky – tyto vztahy se označují jako „tématické posloupnosti“
Þ každá věta má nějaké téma, o kterém se v ní něco vypovídá
Þ od něho pak věta směřuje k jádru (rématu)
Þ téma výpovědi souvisí s tématikou textu – tyto souvislosti jsou rozmanité
- základní je případ, kdy se tématem věty stane réma (jádro) věty předešlé – to je tzv. „tematický vztah kontaktní“ - - příklad tohoto kontaktního vztahu: Přítomní mezi sebou vybrali značnou sumu peněz. Peníze věnovali na dobročinné účely.
- další případ je, když téma věty nenavazuje na předcházející větu, ale např. na celkové téma daného nadřazeného úseku (tj. textu, odstavce, kapitoly, apod.) – to jsou věty s průběžným tématem a tento vztah se nazývá „tématický vztah distantní“ - příklad tohoto vztahu je: Výpověď je minimální komunikativní jednotka. Od ostatního textu se odděluje pauzami a specifickou koncovou intonací. Odděluje se však i po stránce grafické. Může být větná nebo nevětná.

Koreferenční vztahy v textu
Prostředky jejich vyjadřování

Reference – koreference
V podstatě jde o lexikální opakování v nejširším slova smyslu: od opakování doslovného až po opakování pomocí gramatických morfémů.
Zájmena mají zvláštní postavení (Bajzíková): na rozhraní lexikálního a gramatického prostředku.

Koreferenční vztahy
Vyjadřují rozdílný stupeň koherence mezi pojmenováními vztahujícími se k témuž referentu (předmětu řeči).
Jsou vyjadřovány:
a) explicitně
b) implicitně

Explicitní koreferenční vztahy v textu
1. LEXIKÁLNÍ OPAKOVÁNÍ
a) doslovné opakování
b) synonymické opakování
c) antonymické opakování
d) metaforické opakování
e) metonymické opakování
f) asociační opakování

Explicitní koreferenční vztahy v textu
B. Zájmenné opakování
C. Opakování gramatickými morfémy
D. Negace v textu

Lexikální opakování
Lexikální opakování jako prostředek návaznosti a spojitosti ETJ v textu.
Doslovné opakování ve výstavbě textu zahrnuje:
opakování určitého pojmenování (i víceslovného), slovního spojení, frazeologismu, skladební dvojice nebo celých konstrukcí.

Doslovné lexikální opakování
Je organizujícím prvkem z hlediska obsahové výstavby textu.
Patří sem opakování lexikální jednotky v různých gramatických tvarech (např. pádech, osobě), slovnědruhové konverzi apod.
V odborném textu je mnohdy jedině možné.Jiná realizace je nepřijatelná.

Základní jednotkou syntaktického systému je věta. Větou rozumíme strukturu založenou na valenčním potenciálu VF ve funkci predikátu.
Patřilo to k národní hrdosti, navštívit Vyšehrad, místo Libušina proroctví. Jenže národní hrdost je jedna věc a vědecká pravda je věc druhá.
Opakování vzdáleného pojmenování může být způsobeno:
Snahou oživit (vybavit) dané téma (osobu, prostředí, událost apod.),
Upozorněním na vztah k příjemci, pokud mluvčí odbočil od tématu (např. v krásné literatuře).
Doslovné opakování může přinést novou informaci, pokud diferencuje, nebo doplňuje:
Dnes tam bylo tak pět až sedm stupňů. Přesně 6,2 stupňů.
Za dveřmi stály dvě děti. Jedno dítě mělo tmavou pleť.
Přítomnost zájmenného konektoru opakování zdůrazňuje:
Spoj si našel sice v jízdním řádu, ale tento jízdní řád včera pozbyl platnosti.

Synonymické opakování
Přináší do textu modifikovaný, popř. nový významový prvek, kterým se doplňuje a rozvíjí téma textu.
Zakrátko přišel opět doporučený dopis z banky. Přišla nová upomínka, abychom zaplatili zmeškané splátky.
Bývá spojeno s identifikátorem ten, např. ve spojení s hyperonymem.
Podle teorie Pražské školy je kodifikace činnost směřující k ustálení a uzákonění jazykové normy. Proti této poměrně jasné definici však stojí poněkud rozdílné chápání jazykové normy.

Antonymické opakování
Je založeno na identifikaci opozitního vztahu následujícího členu k členu předchozímu (k čemu je slovo opozitem).
Antonymický vztah se může realizovat v různém rozsahu (mezi slovy, větami i částmi textu).
V odborném textu mohou např. být uvedeny a komentovány teorie, které jsou protikladné.
Před rokem si nemohli přijít na jméno, teď bez sebe nemohou být.
Nikam nechodila a teď je každý víkend někde jinde za zábavou."