1.	Úvod - zdůvodnění výběru tématu

2.	Pro a proti zavedení trestu smrti

3.	Důvody k vykonávání trestu smrti

4.	Co je lepší pro pachatele: zůstat živý a trápit se výčitkami nebo zemřít bezbolestně?

5.

Strach

6.	Způsob výkonu

7.

Závěr

": „Trest smrti se řídí politickými, náboženskými, finančními a jinými úvahami a zvyklostmi, ale v celé historii je pro něj příznačné neustálé hledání, ba možno říci pátrání po co nejstrašnějších, nejodpudivějších a nejkrutějších postupech, jaké si lidská představivost dokáže vybavit. Cíl je jediný: exemplárnost trestu, jehož smyslem je odstrašit každého, kdo by chtěl přestoupit přijatá pravidla a ustálený řád.“
Účelem, důvodem pro realizaci trestu smrti je v první řadě potrestání pachatele. Potrestání konečné, aniž by byla člověka dána šance napravit své skutky. A právě s tím, že se jedná o řešení konečné, nezvratitelné, je spojen další významný, ba možná ještě významnější, důvod tohoto trestu, a to odstrašující účinek pro ostatní členy společnosti. K zastrašení případných pachatelů od konání společensky nežádoucích činností sloužili určitě tresty užívané před více staletími. Zatímco v současné době je zde dalo by se říci „humánní“ přístup, ačkoliv je otázkou, zda lze k násilnému usmrcení člověka přistupovat humánně, dřívější tresty měli svou krutostí skutečně zastrašit. Tresty smrti byly vykonávány na veřejnosti, kdy v některých případech se jednalo téměř o divadelní představení, která končila krveprolitím v tom nejhorším smyslu. Mám za to, že většina těchto trestů by nebyla pro svou krutost v dnešní době mezi státy, které podporují ochranu lidských práv, vůbec realizovatelná. Na jednu stranu se i divím, že se kdy našli lidé, kteří byli schopni tyto popravy vykonávat. Mezi zřejmě nejkrutější patřilo stažení z kůže, rozřezání či usmrcení zvířetem, a to nemusela být zvířata kdovíjak velká. Používali se i krysy, plši, mravenci. Oběť hryzaly tak dlouho, až se jí prokousali do útrob. Oběť zemřela na ztrátu krve, předtím však dlouho umírala a přitom musela prožívat strašlivá muka. V těchto případech byl odstrašující účinek myslím skutečně silný.
To v současné době je ve vyspělých zemích, tedy mám na mysli země, které přestože trest smrti nezrušili, uznávají právo člověka na důstojnou smrt, jsou proti mučení a krutému zacházení s člověkem, trest smrti sice stále trestem krutým s nenapravitelnými následky, přístup k jeho výkonu je však již odlišný. Poprava je prováděna, tak aby člověk netrpěl, a to psychicky ani fyzicky. To znamená zemřel co nejrychleji a cítil co nejméně bolesti. Odstrašující účinek tu stále je, určitě ale nebude tak silný jako dřív. S tím souvisí i otázka, zda-li je trest smrti vykonávaný tímto „humánním“ způsobem ještě tím strašným trestem."

Autor vychází z knihy Martina Monestiera, Historie trestu smrti, Dějiny a techniky hrdelního trestu od počátků po současnost, Paříž 1994, Rybka Publisher 1998 překlad Vladimír Čadský. Důležité pasáže jsou barevně označeny.