1.

Úvod

2.	Pojem, funkce a účel trestu

2.1	Zásady při ukládání trestů

3.	Druhy trestů

3.1	Dělení trestů

4.

Závěr

5.	Seznam použitých zdrojů

"1 Úvod
Stejně tak jako jedinec vytvářející si systém obranných mechanismů svého sebepojetí si každá společnost vytváří k vlastní ochraně před nežádoucím a delikventním chováním členů dané společnosti systémy obranných mechanismů. Systémy těchto obranných mechanismů společnosti se vyvíjely již od pradávna, neboť nežádoucí delikventní chování je fenoménem evolučního vývoje každé společnosti od jejího zrodu. Budováním systémů obranných mechanismů si společnost chrání své společenské hodnoty, kulturu, symboly, společenské soužití a v neposlední řadě celkové fungování společnosti. Impulsem k tomuto budování obranných systémů před nežádoucím a delikventním chováním členů společnosti byla pro společnost neoddělitelná charakteristická osobnostní vlastnost každého jednotlivce „emoce“. Negativní emoce jako proces prožívání (hněv, zlost, stav rozrušení, zuřivost) pozůstalých či poškozených byly primárním impulsem pro vznik trestů za delikventní a nežádoucí chování členů společnosti.
Tresty ukládané společností měli v době svého vývoje mnoho podob od krutého trestání, mučení a zabíjení. Toto již dnes neplatí a ukládané tresty mají jiný charakter, než tomu bylo dříve. Tresty jako sankce v České republice jsou v současné době ukládány dle ustanovení Trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., který dále také stanoví zásady pro jejich ukládání, včetně dalších pravidel a zásad.
V této semestrální práci budu popisovat druhy trestů a zásady pro jejich ukládání.

2 Pojem, funkce a účel trestu
Trest jako fenomén měl ve vývojovém období společnosti mnoho podob a funkcí. Z pohledu společnosti prvotním účelem a funkcí trestu byla msta a odplata, která ovšem na tehdejší dobu mohla býti dočasně účinná, ale jak již v současné postmoderní době víme, zajisté zcela neefektivní. Časté tresty tehdejší doby, byly fyzické, které mnohdy vedly k vážnému porušení zdraví až ke smrti. Intenzita fyzických trestů nechávala často na trestaných ireversibilní stopy ve formě zdravotního postižení jako např. chybějící ruka, oko, prsty na rukou, velké a výrazné jizvy či dlouze a bolestivě hojící se rány.
„Ve středověku byl populární trest bičování, pranýř, znehybnění v kládě, důmyslná mučení, přikování do želez. Používali se barbarské mutilační tresty tzn. zmrzačující lidské tělo (vydloubáním očí, utínání určitých částí těla např. dlaně zlodějovi, cejchování – vypalování znamení na kůži), které měly být výstrahou a zastrašující odplatou. Základem však bylo usmrcování nejrozličnějšími způsoby: lámáním kolem, nabodnutím na kůl, zakopáním zaživa, roztrhnutím koňmi. Usmrcování se kvůli výstraze odehrávalo na očích davu, zabíjelo se bolestně a pomalu.“
Dnes již ovšem víme, že v každém právním státě je trest stanoven podrobně zákonem a to z mnoha důvodů. Primárním důvodem proč je zásadní stanovit trest zákonem je, že trest samotný představuje pro společnost přímý a podstatný zásah do života trestaného, posléze i sekundárně do života blízkých tj. rodiny trestaného. Sekundární zátěž či zásah do rodiny trestaného je o to citelnější, čím vyšší trest dle trestního zákoníku je trestanému uložen. Nejcitelnější a nejzásadnějším trestem jak primárně pro trestaného osobně, tak sekundárně pro jeho rodinu, je trest odnětí svobody."