1.	Příčiny třicetileté války

2.	České stavovské povstání a bitva na Bílé hoře

3.	Falcká válka

4.	Dánská válka

5.	Švédská válka

6.	Švédsko-francouzská válka

7.	Vestfálský mír a následky třicetileté války

"I. Příčiny třicetileté války
Třicetiletá válka byla první velkou evropskou válkou, které se zúčastnila přímo či nepřímo celá Evropa. Četná literatura a informační zdroje nabízejí na ní různé pohledy. Jiný pohled je z hlediska Švédů, jiný Čechů nebo je jiný z hlediska katolické církve. Ve své práci jsem se zaměřil na ten český.
Ačkoliv k bojům docházelo většinou v zemích střední Evropy, patřily mezi významné účastníky války Španělsko, Nizozemí, Francie, Švédsko, rakouské země, ale účastnily se jí také Dánsko, země koruny české, Polsko, Sedmihradsko, Anglie, Itálie, Bavorsko, Sasko, Falc, Branibory, Meklenbursko a jiné části svaté říše římské německého národa, jako Švýcarsko. Válčilo se po dobu třiceti let. Mnohé části Evropy byly zpustošeny. Počet obětí války byl větší než v dřívějších i pozdějších konfliktech, ke kterým v Evropě docházelo.
Poměry v Evropě se během války podstatně změnily. Španělsko bylo ještě v 16. století první velmocí, ale po roce 1648 už nikdy takové postavení nenabylo. Válka naopak znamenala vzestup Francie, která pak byla evropskou velmocí po téměř tři století. Některé státy tehdy vznikly a nebo získaly mezinárodní uznání, jako například Švýcarsko a Nizozemí.
Třicetiletá válka byla vyústěním velkého množství problémů v Evropě, které nebylo možné řešit mírovými prostředky. Předzvěstí války byla nizozemská revoluce, ke které došlo v roce 1566. V roce 1579 byla vytvořena tzv. ultrechtská unie, která se stala základem spojených nizozemských provincií. Sedm holandských provincií Holland, Zeeland, Gelderland, Ultrecht, Frísko, Overijsel a Groningen vyslaly své zástupce do ústředního orgánu nového státu. Tímto orgánem byly generální stavy v Haagu. Projednávaly se zahraniční záležitosti, problémy obrany a daně. Nizozemí tak vytvořilo už v 16. století nový typ státu. Rozdíl ve správě byl ve srovnání se všemi ostatními státy tehdejšího světa neobyčejný. Skoro v celé Evropě byla moc v rukou panovníků a jejich dvorů, kteří rozhodovali spolu se zástupci šlechty a církve. V Nizozemí naopak uplatňovali moc zástupci obchodu a bank. V roce 1611 byla v Amsterodamu zřízena burza a už v roce 1620 mělo toto město 100 000 obyvatel. Nizozemci provozovali obchod s baltskými zeměmi, s Norskem, Moskvou, Francií, Španělskem, se španělským Nizozemím (dnešní Belgií) a podíleli se na španělském koloniálním obchodu. Nizozemí se nezabývalo jen obchodem. Vybudovali významné textilní manufaktury, kultivovali zemědělskou půdu, rozvíjeli výrobu cukru, tabáku a produktů z ryb. Vznikl stát, kde na rozdíl od jiných bylo vládnoucí vrstvou měšťanstvo. Osamostatnění nizozemských provincií nemohlo být Španělsku lhostejné. Proto došlo v roce 1568 k válce, která trvala 80 let a skončila teprve v roce 1648. V době, kdy válka vypukla bylo Španělsko nejmocnějším státem na světě. Španělsku patřily země Iberského poloostrova, téměř celá Itálie, ovládalo Nizozemí, území Porýní a patřilo mu Alsasko. Dále mělo kolonie v Americe a Asii. Španělé vyváželi do kolonií látky, víno, olej, mouku a další zboží, které získali dovozem, a dováželi z kolonií stříbro, zlato a koření. Avšak ke konci 16. století se postavení Španělska začalo zhoršovat. I jiné země totiž začaly pronikat na americký trh a konkurovaly tak Španělsku. Odloučené nizozemské provincie se samy začaly na tomto obchodu podílet. "

Práce pro předmět Dějiny diplomacie - Vysoká škola, finanční a správní.