1.	Charakteristika trojúhelníkové touhy

1.1.	Projevy trojúhelníkové touhy

1.1.1.

Cervantesův Don Quijote

1.1.2.

Flaubertova Ema Bovaryová

1.1.3.

Stendhalův Julien Sorel

2.	Aplikace trojúhelníkové touhy na romány

2.1.	Miguel de Cervantes - Don Quijote de la Mancha

2.2.	Gustav Flaubert - Paní Bovaryová

2.3.	Stendhal - Červený a černý

2.4.	Dílo Marcela Prousta - snobismus

2.5.	Dílo F. M. Dostojevského

"Trojúhelníková touha

-Je touhou skrze „druhého“, románové postavy si často volí své „vzory“, ke kterým se chtějí přiblížit. Ve svém vysněném světě si vytvářejí „model“ a napodobují z osoby, kterou se rozhodli být, snad všechno co je možné napodobit. Zevnějšek, gesta, vystupovaní, intonaci….
• Touha-může být vyjádřena jako přímka, spojující subjekt (kdo touží) s objektem (po čem je touženo). Nad touto přímkou je prostředník, od kterého se rozbíhají paprsky k subjektu i objektu.

např. Cervantesův Don Quijote touží být stejný jako vzor všeho rytířstva Amadis, vzdává se tedy v Amadisuv prospěch základního práva individua a nevolí již své touhy sám, ale volí je místo něj Amadis.
Flaubertova Ema Bovaryová-„snaží se sama sebe chápat jinak, než jaká ve skutečnosti je“, prostřednictvím svých románů touží po jiném, vzrušujícím životě, napodobuje románové hrdinky, ve svém milenci vidí dokonalého šlechtice…
Ve Stendhalově Červeném a černém Julien Sorel „napodobuje“ Napoleona
• Vnější prostřednictví- vzdálenost mezi prostředníkem a subjektem je velká, prostředník se subjektem se nemohou setkat (Amadis-Don Quijote), hrdina vnějšího prostřednictví mluví nahlas o pravé povaze své touhy. Nepokrytě zbožňuje svůj model a vydává se za jeho žáka.
• Vnitřní prostřednictví-není napodobován vzdálený hrdina, ale osoba blízká, vzdálenost mezi prostředníkem a subjektem je mizivá, jejich kontakt je možný. Hrdina vnitřního prostřednictví zastírá svůj úmysl někoho napodobovat. (Stendhal, Proust, Dostojevskij))
-touha kopírovaná podle jiné touhy má za následek pocity nenávisti, závisti a žárlivosti, (Julien se dvoří vdově maršálové, aby Matyldu přiměl k žárlivosti a tím podnítil její touhu)
-prostředník sám touží po objektu nebo ho vlastní. Subjekt místo toho aby se vydával za věrného, jak tomu bylo v případě Dona Quijota, myslí jen na to jak odstranit pouta prostřednictví, pociťuje k modelu nenávist.
• Proust (Hledání ztraceného času)
Snob otrocky napodobuje bytost, které závidí původ nebo bohatství. Neodvažuje se důvěřovat svému vlastnímu úsudku, touží jen po tom, po čem touží jiní.
• Dostojevskij (Výrostek, Věčný manžel)"

Práce obsahuje schéma.