1.

Úvod

2.	Druhy typologie

2.1	Biologická typologie

2.2	Konstituční typologie

2.3	Psychologicky orientovaná typologie

2.4	Sociologické typologie

2.5	Diferenciální typologie

3.

Závěr

4	Seznam použitých informačních zdrojů

"2 Druhy typologie

2.1 Biologická typologie

Biologická typologie vychází z toho, že kriminalita jedinců je způsobena vrozenými biologickými vlastnostmi nebo získanými biologickými pochody. Psychologické teorie obracejí svoji pozornost k osobností pachatele, jeho duševním stavům á "zvláštní psychické konstituci, která může být podobné jako v případě biologických vlastnosti vrozená či získaná.
Představitelem výrazně biologicky zaměřených teorií byl vězeňský lékař Césare Lombrosso (1835-1909), který na základě výsledků antropologických měření zjišťoval tělesné zvláštnosti u 25 tisíc odsouzených pachatelů v italských věznicích. Podle Lombrossa lze "rozeného zločince" poznat podle malého objemu lebky, ustupujícího čela, dlouhých rukou, vyčnívající spodní čelisti, hustých vlasů, řídkých vousů a silnou citlivostí na meteorologické změny. Podle typu rozlišoval i sklon k určitým trestných činům. Hrbatí mají například sklon k falšování a žhářství, černé oči a husté černé vlasy jsou znakem silničního lupiče, pro vraha je zase příznačný skelný lesk očí, úzké rty, velký nos a kudrnaté vlasy. Takové znaky nazývá Lombrosso "stigmata degenerace". Jeho teorie byla později napadána a vyvrácena především měřením nekriminálních jedinců.
Nutno však poznamenat, že Lombrosso později sám uznal i jiné příčiny trestných činů. V jeho klasifikaci se objevují i zločinci příležitostní, schopní nápravy. Vyčleňuje i skupinu, která se dopouští zločinu v důsledku duševních vad (epileptikové, slabomyslní appd.). Postupně uznává i sociální příčiny zločinnosti jako je bída, alkoholismus, tajné společnosti, vystěhovalectví, příliv cizinců do země.
Lombrossova teorie o rozeném zločinci vyvolala sice velký zájem v odborných kruzích, ale našla i mnoho kritiků. Byl to především Charles Goring, který ve Velké Británii prováděl dlouhodobý antropometrický výzkum 3000 vězňů s kontrolními skupinami vojáků a univerzitních studentů. Na základě výsledků dospěl k závěru, že žádný somatický kriminální typ neexistuje .
Mnoho pozornosti bylo též věnováno vlivu rasy na kriminalitu. Přičemž se vycházelo z představy tehdy dosti rozšířené v USA, že rasová příslušnost (především k černé rase) je významná pro kriminální sklony i druh páchaných trestných činů. Soustavná studia provedená H.G.Canadym však ukázala, že rasa není dominantní. Autor se zabýval studiem psychologie černochů, hodnotí i oficiální statistiky, které vykazují vyšší index kriminality u černošského obyvatelstva Spojených států. Za rok 1946 byl například zjištěn až sedmkrát vyšší koeficient kriminality, zvláště u násilných trestných činů, pro černošské obyvatelstvo než mezi bělošským obyvatelstvem. Přes tuto zjištěnou skutečnost Canady upozorňuje především na nepřesnost statistiky v níž se nerozlišují míšenci. Zejména však poukazuje na společensko-historické poměry černochů v USA, na jejich postavení ve společnost. Též na rozdílnost zacházení justice i policie s bílými a černými provinilci. Z těchto skutečností vyvozuje Canady závěr, že neexistuje skutečně vědecké zdůvodnění pro diskriminaci ras."

Vytvořeno pro předmět Kurz sociální práce pro pracovníky ve vězeňství a policisty.