1.	Úvod – seznámení s tématem

1.1.	Události let 1988 až 1989 u nás

1.1.1.

Rok 1988

1.1.2.

Rok 1999

1.2.	Události roku 1989 v Polsku, Maďarsku, Německu

1.3.	Představení autorů Jiřího Suka a Jamese Krapfla

2.	Pohled Jiřího Suka v knize Labyrintem revoluce

2.1.	První část knihy: Intelektuálové a revoluce

3.	Pohled Jamese Krapfla v knize Revolúcia s ľudskou tvárou

3.1.	Podrobně o prvních třech kapitolách

3.2.	Stručně o dalších třech kapitolách

4.

Závěr

"4. Pohled Jiřího Suka v knize Labyrintem revoluce

Kniha Jiřího Suka je rozdělena na dva díly – první část „Intelektuálové a revoluce“ popisuje události listopadu a prosince 1989, často se zabývá osobností Václava Havla a jeho cestou k postu prezidenta republiky. Druhá část „Občanské fórum jako aktér systémové změny“ sleduje hlavně Občanské fórum a Verejnosť proti násiliu v období od prosince 1989 až k volbám v červnu 1990. Pro potřeby této práce jsem se zaměřila na část první.

V té je hlavní osou analýza Občanského fóra (OF), nejprve jako protihráče komunistické strany, poté jako hlavního tvůrce společenských a politických změn. Popisuje jeho vznik, vývoj strategie, názory a představy jeho hlavních představitelů, jednání u „kulatého stolu“ ohledně sestavování nové vlády a rekonstrukce parlamentů, dočkáme se také analýzy složitých jednání a manévrů kolem volby prezidenta. Většina hlavních otázek je otevřena v úvodu knihy, podrobnosti pak následují v jednotlivých kapitolách.

Právě analýzou vývoje OF se Suk snaží zabrat širší úhel pohledu na politické změny v Československu. Značnou část textu tvoří popis a výklad událostí od 17. listopadu až k volbě prezidenta, ale autor také přichází s několika otázkami, které jsou z hlediska interpretace událostí velmi důležité a hlavně asi napadly téměř každého, protože „sametová revoluce“ ovlivnila životy všech, ať už jí zažili osobně nebo se narodili až po ní. Sám autor v úvodu uvádí, že zvolil revoluční koncept výkladu a obratem nás seznamuje s důvody, které jej k tomu vedly. Revoluce má v moderních dějinách své místo, je jejich součástí, přesahuje přání a vůli jednotlivců. Moderní dějiny českého národa poznamenaly revoluce a převraty, které se staly jakýmsi začarovaným kruhem revolucí, kontrarevolucí, nastolování a odčiňování (r. 1918 odčiňoval r. 1620, r. 1939 odčiňoval rok 1918, rok 1945 pak rok 1938….rok 1989 chtěl odčinit rok 1948, když se to nepodařilo roku 1968). Revoluce v listopadu 1989 „oživila právo na svržení nedemokratické vlády a možnost všech občanů rozhodnout o svém osudu podle vlastní demokraticky zajištěné vůle“.

Protože však, jak podle Petra Pitharta, tak podle autora, který s tímto Pithartovým názorem naprosto souhlasí, nemá český národ revoluce v krvi (odkazuje nás na Pithartův bilanční článek z r. 1993 – Dost bylo revolucí ), objevila se hned v úvodu knihy otázka vpravdě klíčová: Šlo v listopadu 1989 skutečně o revoluci? Sám upozorňuje, že pravděpodobně není nutné vyřknout jasné ano nebo ne, ale pokud budeme vycházet z kritérií zformulovaných Giddensem (Anthony Giddens – britský sociolog), že se při událostech listopadu 1989 uplatnilo masové sociální hnutí, že vedly k procesu zásadních změn a reforem a že obě strany sice nepoužily násilí, ale jednaly pod jeho hrozbou, můžeme říct, že listopad ´89 má „základní parametry revoluce“. Na druhou stranu spojení slova revoluce a Občanské fórum je značně problematické, neboť samotné OF a jeho představitelé věděli, že to co přijde by neměla být jen další revoluce a sami se za revoluční sílu nepovažovali. Chtěli s režimem skoncovat dialogem – otevřeným vyjednáváním o zásadních věcech – autor pro to mnohokrát použil termín „strategie vnější kontroly moci“. Na druhou stranu – komunistický režim se choval tak, jako by proti sobě měl skutečné revolucionáře – pokusy o dialog tak pronásledoval a trestal."

Zpracováno pro předmět Historická reflexe soudobých dějin.
Práce je kompilačního charakteru, přebírá bez přímého citování pasáže z http://www.ustrcr.cz/cs/chronologie-1989.