1.	Význam Ústavy České republiky a její základní ustanovení

2.	Tripartita státní moci, pojem a funkce vzájemných brzd a protivah

3.	Parlament České republiky, jeho působnost a složení

4.	Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, její působnost a složení, volba a postavení poslanců

5.	Senát Parlamentu ČR, jeho působnost a složení, volba a postavení senátorů

6.	Poslanecká a senátorská imunita, právo interpelace

7.	Přijímání zákonů (Poslanecká sněmovna, Senát, prezident republiky)

8.	Zákonné opatření Senátu a Parlamentu ČR

9.	Prezident republiky, jeho volba a pravomoci

10.	Vláda, její postavení a působnost, vytváření a složení, její vztah k Parlamentu ČR

11.	Územní samosprávní celky a jejich orgány, oprávnění státu zasahovat do jejich činnosti

12.	Význam Listiny základních práv a svobod (LZPS), její místo v právním řádu ČR a její členění

13.	Právo na soudní a jinou právní ochranu v LZPS

14.	Ústavní soud, jeho postavení, složení a hlavní rozhodovací pravomoci

15.	Soustava soudů, činnost jednotlivých článků soudní soustavy z hlediska jejich věcné a funkční příslušnosti

16.	Předpoklady pro funkci soudce, základní povinnosti soudce

17.	Soudcovská nezávislost a její záruky

18.	Zásada zákonného soudce, rozvrh práce

19.	Kárná odpovědnost soudců

20.	Státní správa soudů, její organizace a jejich působnost (Zákon č. 436/1991 Sb.)

21.	Stížnosti na soudy a soudce a jejich vyřizování

22.	Předpoklady pro funkci vyššího soudního úředníka (VSÚ) a jeho postavení (Zákon č. 189/994 Sb.)

23.	Vztahy VSÚ k příslušnému předsedovi senátu (pověření provedením úkonu, odnětí věci, předložení věci, opravný prostředek proti rozhodnutí VSÚ)

24.	Činnost VSÚ v občanském soudním řízení

25.	Činnost VSÚ v trestním řízení

26.	Státní zastupitelství (SZ), jeho postavení a hlavní úkoly

27.	Úloha advokátů a notářů v systému právní ochrany

28.	Právní řád ČR, právní předpisy prvotní a odvozené a jejich hierarchie, vydávání podzákonných právních předpisů

29.	Platnost a účinnost právního předpisu, legisvakace, retroaktivita

30.	Systém práva a jeho členění

"2. Tripartita státní moci, pojem a funkce vzájemných brzd a protivah

Funkce státu

Stát má hlavní dvě funkce. Vnitřní funkce směřuje k zabezpečení veřejného pořádku ve státě a důležitou roli má i ve vztazích hospodářsko-organizátorský, kulturně-výchovných a při zajišťování sociálních potřeb obyvatelstva. Vnější funkce státu je pak obrana země před napadením zvenčí. Aby ovšem stát mohl plnit svou vnitřní a vnější funkci musí disponovat politickou autoritou, tedy prosazovat svou vůli za pomoci státní moci. Státní moc je uskutečňována souborem zvláštních orgánů, organizací a institucí, které ve svém souhrnu a uspořádání tvoří státní mechanismus.

Státní mechanismus
Státní mechanismus v sobě zahrnuje především státní orgány, tedy instituce vybavené určitou pravomocí a působností na straně jedné a možností použít donucovací prostředky na straně druhé.

Mezi státní orgány v souladu s klasickou tripartitou státní moci patří především:

1. orgány zákonodárné (parlament),
2. orgány výkonné a správní (prezident, vláda a ministerstva),
3. orgány soudní (obecné a ústavní soudy).

Dále jsou součástí státního mechanismu zvláštní složky donucující povahy, např. armáda, policie a jiné ozbrojené sbory a konečně ostatní státní instituce (školské, kulturní, zdravotnické i hospodářské).

Systém vzájemných brzd a protivah
Mezi podstatné principy zabezpečující tuto rovnováhu lze uvést:
- zákonodárná moc vydává prvotní normy (zákony) a delegace této moci není přípustná, moc výkonná a soudní jsou jí podřízeny a musí ji provádět,
- výkonná moc může pozastavovat návrhy zákonů (např. prezident),
- soudní moc působí vůči zákonodárné jako kontrola ústavnosti (Ústavní soud, obecné soudy),
soudní moc působí vůči výkonné moci jako kontrola jejich konkrétních rozhodnutí.

Státní suverenita
Státní suverenita je velmi často užívaný pojem, zejména v souvislosti s integrací hospodářsky vyspělých demokratických států a s rozpadem některých bývalých socialistických států. Plná suverenita znamená zabezpečování hlavních funkcí státu vlastním státním mechanismem zcela nezávisle na jakékoliv jiné státní moci nebo na jakémkoliv cizím vlivu. Toho už dne s není schopen žádný stát na světě. Část své suverenity dobrovolně odevzdává svým členstvím v nadstátních politických, ekonomických nebo vojenských seskupeních a části se zbavuje dvoustrannými nebo mnohostrannými mezinárodními smlouvami a částečně musí brát v úvahu i stanoviska dalších států.

Z hlediska fungování státní moci můžeme státy dělit na demokratické, kdy státní orgány jsou vytvářeny na základě skutečné vůle občanů projevené v periodicky se opakujících svobodných volbách, a totalitní, kdy veškerou moc ve státě drží privilegovaná vrstva ve společnosti."

Tato práce je kompilačního charakteru. Čerpá z následujících zdrojů, např.: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Astava_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky; www.senat.cz/xqw/webdav/pssenat/original/1296/1296.
Práce je doslovným opisem vybraných zákonů a částí: Ústava ČR. Zákon č. 436/1991 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů. Předpis 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících.