1.	Práce ministra

2.	Problémy současné politické kultury

3.	Politici jako lidé

"„My za to přece nemůžeme, že předešlé vlády tak zruinovaly ekonomiku.“ „Vzhledem k tomu, že nám předchozí vláda zanechala takové dědictví…“ „Díky naprosto nelogickým krokům předchozí vlády…“ Tyto a další velmi podobné věty slýcháváme z úst vrcholných představitelů naší země často. My nic, my muzikanti nebo já ne, to on. Milí páni politici, nevládnete proto, abyste brečeli, ale proto, abyste pomohli nám všem. O tom, že jsme hluboko v problémech, o tom víme, o tom nám povídat nemusíte, ani svalovat vinu jeden na druhého. My chceme řešení. Na to jste byli zvoleni. Nejsem ekonom, ale pochybuji, že naši ekonomiku zachrání každoroční schodky v rozpočtu. Donekonečna přeci nejde zadlužovat náš stát. Nebo snad čekáme, že naše problémy vyřeší Evropská unie? Od unie se musíme především učit a ne čekat, že za nás všechno vyřeší a bude nás živit. Mám pocit, že naše vláda a celý český politický svět čeká buď na zázrak nebo na ránu z milosti...
Domnívám se, že pokud naši politici chtějí, aby jim lidé opět začali věřit, měli by se naučit prodávat svoji skutečnou práci. Politik musí počítat s tím, že pokud člověk dívající se na televizi nerozumí tomu, co říká, nedokáže nikdy ocenit jeho práci.
Mimo neschopnosti naši politici předvádějí další přímo ukázkové a novodobé taktiky. Podrazy, manipulaci a vydírání. Jak se to tak stane, že člověk ztratí soudnost? Dívám se do tváří při televizních záběrech, kdy se „hlavy pomazané“ porůznu vykrucují, a jsem fascinována tou neomaleností, drzostí, sebejistotou, s níž vrší své výplody a vykrucují se, potažmo asi i lžou. A stále více si uvědomuji, jak nesmírně důležité je, aby ve vedoucích funkcích byli lidé, kteří prošli nějakou osobní zkouškou, nějakými lidskými zápasy. Pokud nemáte na sobě “odmakáno“, pak nemůžete jako politici spravovat zemi, případně tomu napomáhat. Já jako občan z toho cítím jediné, touhu něco urvat pro sebe, pro svou rodinu, pro své známé. Vážím si lidí, kteří se stali politiky ve chvíli, kdy za nimi stálo osobní úsilí na jiném poli, řekněme občanském. Uplynulo sedmnáct let od změny politického režimu v naší zemi, kterému jsme si zvykli říkat „sametová revoluce“. Již sedmnáct let se naše země opět hlásí k demokratickým ideálům a principům právního státu. Po tuto dobu nám vládnou politikové, kteří o sobě alespoň tvrdí, že nemají nic společného s předchozí komunistickou garniturou, kteří se tváří jako rození demokraté."

Práce je myšlenkově chaotická a odbíhá od tématu. Je také velmi špatně strukturovaná a nesplňuje obecné požadavky kladené na úvahu.