"Odkud se vzaly svátky Vánoční
Za předvánoční období se považuje hlavně doba adventní (z lat. Adventu-příchod). Jedná se o čtyřtýdenní předvánoční období, které předchází vánočním svátkům. Věřící si tím připomínají nejen blížící se oslavu Kristova narození, ale také začátek nového církevního roku. Rozděluje se na čtyři neděle před vánoci, železnou, stříbrnou, bronzovou a zlatou.
Původ dnešních vánoc je třeba hledat již v pohanských oslavách zimního slunovratu, což je noc z 21. -22. prosince. Oslavovali se nočním bděním a půstem a prováděním rozličných obřadů.
Zvyk obdarovávat o Štědrém večeru dne 24.12., který je dle křesťanského kalendáře dobou narození Ježíše Krista, se stal v českých zemích nedílnou součástí vánoc až v 19.st. V té době se i ti nejchudší snažili dát svým nejbližším nějakou maličkost, alespoň několik červených jablíček a hrst ořechů. V bohatších rodinách se dávaly praktické dárky jako tabatěrky, pantofle, látka na novou sukni atd.
Myslím, že v dnešní uspěchané době jsou pro spousty lidí vánoční svátky spíš často více zdrojem stresu a spěchu než klidu a pohody, což je škoda. V některých, zvláště nevěřících rodinách, se lidé obdarovávají spíše ze zvyku, děti v těchto rodinách často ani nevědí nic o původu vánoc a proč se vlastně slaví. Pro tyto děti bývají vánoce zkrátka jen obdobím plným dobrého jídla a štědrý večer příležitostí jak „za nic“ obdržet řadu pěkných věcí. Vánoce se, stejně jako řada věcí dnešního světa, staly „materialistickým svátkem“, lidé si s nimi spojují mnohdy výhradně pouze požitky, které nabízejí – dárky, dobré jídlo a pití, delší pracovní volno…. Nechci být příliš skeptická. Naštěstí jsou spousty rodin, zejména těch s dětmi, kde se snaží atmosféru vánočních svátků jako svátku skutečného klidu, míru, pohody a lásky uchovat, vč. četných vánočních zvyků a rituálů.




Vánoční zvyky
Mezi obyčejnými lidmi se uchovávaly předkřesťanské vánoční zvyky, spojené se slavením zimního slunovratu. Magické praktiky se prováděly v dobách, kdy o životě a smrti rozhodovala kvalita sklizně a plodnost domácích zvířat a byly spojeny především se zajištěním dobré úrody. Věštila se i budoucnost, zdraví, sňatek, počet dětí atd.
Dnes nás všechny vánoční zvyky a rituály, prováděné v průběhu štědrovečerního večera, vánoční svátky zpestřují, činí je veselejšími a zčásti i tajemnými.

Zvyky dřívější, dnes masově neprováděné
Dříve byl vánoční zvyk připravovat štědrovečerní večeři z hrachu, čočky, rybí polévky, pekl se kuba z krup. Mezitím hospodář tajně ustrojil stromeček nebo se stavěly betlémy. Lidé se od rána postili, aby večer viděli zlaté prasátko. Rodina se sešla u slavnostně upravenému stolu. Večeři zahajovali motlitbou, vzpomínkou na minulý rok a na zemřelé. Z mísy s jídlem hospodyně odebrala po lžíci pro domácí zvířata. Kosti se dávali na talíř, jež po večeři odnesl hospodář v ubrousku pod jabloň. Po zazvonění zvonku přinesl hospodář stromeček ověšený jablky, sušeným ovocem, kostkovým cukrem zabaleným v barevných papírcích. K vánočním zvykům patřilo i zapalování svíček na stromečku, u kterého všichni zpívali koledy. Ty se zpívaly každý večer u stromu, dokud se neodstrojil.
K dalším vánočním zvykům patřilo bezesporu i koledování, které se neomezovalo jen na jeden večer, koledovalo se mezi štědrým večerem a svátkem Tří králů. Nejvíc se koledovalo na sv. Štěpána a na Nový rok. Koledníci obcházeli obydlí a přáli do Nového roku zdar v hospodářství i osobním životě. Všude byli vítáni a obdarováváni.
Stavění betlémů byl jeden z nejrozšířenějších vánočních zvyků až do 19. st. , kdy se symbolem vánoc stal vánoční stromeček. Strom, resp. dřevo stromu je symbolem, že se Kristus narodil v jeslích ze dřeva a na kříži ze dřeva zemřel."