1.

Úvod

2.	Situace v ČR

3.	Důvody pro vyčkávání

4.	Názory odborníků

5.	Názor autorky

" Důvodem pro vyčkávání a „přibržďování“ tzv. biologických hodin je především narůstající váha vzdělání a potřeba ekonomického a sociálního zajištění, v dnešním světě jedny z nejdůležitějších podmínek založení rodiny pro mladé páry. V první polovině devadesátých let se navíc začíná objevovat faktor pozdějšího zahájení sexuálního života, na nějž se v této souvislosti také často zapomíná. V neposlední řadě je trend třicetiletých prvorodiček spojený i s mohutným rozmachem antikoncepčních prostředků.
Mnoho odborníků považuje tento vývoj za nepřirozený, ba dokonce nebezpečný, a proto si myslím, že je důležité připomenout, že například ve třicátých letech minulého století byl průměrný věk matek prvorodiček dokonce ještě vyšší než dnes. A důvod? Až nápadně se podobá tomu, který dnes slýcháme podezřele často, totiž že dítě je ve své podstatě drahá záležitost a jeho potencionální zodpovědní rodiče musí nejdříve zajistit sami sebe a až poté začít myslet na potomky. V jistém smyslu se není co divit, na paternalistickou úlohu státu, na kterou byli lidé zvyklí v dobách komunismu se již dnes spoléhat nelze.
Nyní bych ráda přikročila k (podle mého názoru) velmi zajímavému srovnání regionů. V přiložené tabulce jsou prezentovány údaje od osamostatnění ČR až do roku 2005. Po podrobnějším prozkoumání zjistíme, že zatímco věk matky při porodu s léty plynule narůstá, jemné rozdíly mezi regiony zůstávají zachovány. Nabízí se otázka proč tomu tak je, logicky vzato by se měly s rozvojem regionů a tolik proklamovanou globalizací rozdíly postupem času spíše smazávat. Hned z prvního pohledu na tabulku je zřejmé, že po celé období je to naše hlavní město Praha, jež se svými hodnotami mnohdy i o více než dva roky vymyká celorepublikovému průměru. Najít odpověď na otázku proč zrovna Praha má dlouhodobě ve svých porodnicích starší matky než je v naší zemi běžné není tak složité. Hlavním důvodem je podle mého názoru souhra několika faktorů, a to především rozdílný žebříček životních hodnot, větší svoboda volby mezi rodinou a kariérou a v neposlední řadě také fakt že obecně více žen ve větších městech než na vesnicích užívá antikoncepci. (V této souvislosti je třeba dodat, že v rámci bývalých okresů se v závěsu za Prahou umístily Brno-město a Plzeň-město). Nezanedbatelný vliv má také způsob, jakým lidé na vesnicí vidí neprovdanou a bezdětnou třicetiletou ženu. Jako chvályhodně nezávislou, samostatnou a zdravě emancipovanou ženu rozhodně nikoli. Kdybych měla říci několik slov o krajích na opačném konci tabulky, tedy Karlovarském a Ústeckém, kde je výrazně vyšší podíl mladších matek, bylo by to nejspíše něco o nepříliš reprezentativní sociální situaci v těchto oblastech.
Když už bereme v potaz geografické hledisko, pozoruhodná je také mapa, která demonstruje situaci prvorodiček v rámci celé Evropy. Na této mapě je téměř dokonale vidět rozdíl mezi západní Evropou a skandinávskými zeměmi, Evropou střední, která se již na vyspělé státy co do věku matek dotahuje, a Evropou východní, která je (když použijeme přiléhavé přirovnání) nyní někde na úrovni samostatné České republiky v plenkách. Přesněji řečeno, ženy ve státech západní Evropy mají své první potomky zpravidla v rozmezí 28 až 30 letech, data za střední Evropu a Pobaltí se pohybují kolem 26 až 28 let a Evropa východní má ve svých porodnicích většinou prvorodičky mladší, a to do 26 let věku.
Na závěr lze shrnout, že i tak na první pohled specifický faktor jako věk matky při porodu je v zásadě velmi ovlivněn vyspělostí státu a potažmo i regionu, a to vyspělostí nejen ekonomickou, ale i sociální a kulturní. Věk matek při porodu se v poslední době stává často citovanou demografickou charakteristikou. Všeobecný trend jeho zvyšování je patrný prakticky ve všech státech Evropy, a to především v její východní části. Otázkou zůstává kam až se ona pomyslná hranice věku matky prvorodičky vyšplhá. Ano, medicína je dnes opravdu tak vyspělá, že i ženy, kterým by ještě před několika lety bylo mateřství přírodou odepřeno, mohou mít zdravé děti. Mnohdy k tomu ani nepotřebují muže. Vyvstává otázka, zda jde o přirozený pokrok lékařství a životního stylu či se jedná o lidskou pohodlnost a neschopnost vyrovnat se s tím, co nám život přinese či odepře. Mít první dítě ve třiceti je z dnešního pohledu zcela normální, pokud přihlédneme k průměrné naději na dožití člověka a potřebě zabezpečit rodinu. Když ale vezmeme v úvahu biologické hledisko, ze kterého nám jasně vyplývá, že ženské tělo je nejlépe připraveno na mateřství kolem 20 roku, je třeba pečlivě zvážit všechna pro a proti, a vybrat onu pověstnou zlatou střední cestu. "

Práce obsahuje tabulku a mapy. Čistého textu v práci je cca 2,5 strany.