"1. Vstup Velké Británie do EU
1.1 Pozice Velké Británie
Po druhé světové válce byla nutná ekonomická obnova Evropy. Už během jednání o založení Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC) vyšlo najevo, že Velká Británie zaujímá jiný, skeptičtější postoj k evropské integraci, než státy západní Evropy. Roku 1950 odmítla svou účast v Evropském společenství uhlí a oceli (ESUO). (Fiala, Pitrová 2003: 27-29) Důvodem byl především nadnárodní princip organizace a nejasnost praktických důsledků vstupu. (Gerbet 2004: 87) O pět let později se začalo jednat o založení Evropského hospodářského společenství (EHS) a Evropského společenství pro atomovou spolupráci (EURATOM). Tento projekt se Britům zpočátku zdál zajímavý, protože se v jaderné oblasti cítili silní. Nakonec se ale ani tohoto projektu neúčastnili, protože spolupráce se Spojenými v této oblasti byla výhodnější a navíc by vstup do projektu byl poznamenán jistou dávnou nenárodnosti. Co by se ale Velké Británii hodilo, byl vstup na evropský trh, protože její obchod s Commonwealthem začínal stagnovat. (Gerbet 2004: 147)
Počátkem roku 1959 se, jako reakce na vznik EHS, začalo formovat nové uskupení – Evropské sdružení volného obchodu (EFTA). Hlavním iniciátorem byla Velká Británie. K ní se připojilo dalších šest států, tedy Dánsko, Rakousko, Norsko, Švédsko, Švýcarsko a Portugalsko. Hlavním cílem při zakládání EFTA bylo dokázat, že zóna volného obchodu může fungovat i bez složitého systému společných politik. (Fiala, Pitrová 2003: 32-33)"