"
Šperky Velké Moravy lze rozdělit do dvou časově i typologicky odlišných okruhů: podunajský a byzantsko-orientální.
2.1 Podunajský okruh

Znám také jako blatnický horizont, nebo blatnicko-mikulčický. Pro tuto skupinu šperků jsou typické figurální motivy, lidské masky a rostlinné ornamenty. Blatnický typ vznikl smíšením několika vlivů, a to avarským, slovanským a karolinským. Okruh bývá řazen nejpozději do první poloviny 9. století. Hlavní lokality spadající pod tento okruh jsou Blatnica na Slovensku a Mikulčice.
2.2 Byzantsko-orientální okruh

U tohoto typu se dlouhá léta uvažovalo o jeho byzantsko-orientálním původu. Původ však doložily objevené šperkařské dílny na moravských hradištích. Šperky tohoto typu bývají ztotožňovány s městským, dvorským šperkem. Tzv. Veligradský styl spadá do druhé poloviny 9. století
3 Technika výroby

3.1 Výrobní techniky

Nejjednodušším a nejstarším výrobním postupem je lití. K tomu se používaly kamenné formy, formy z mokrého písku nebo se odlévalo podle voskového modelu na tzv. ztracenou formu. Poslední zmíněná, tedy tzv. ztracená forma, byla dokonalou technikou pro tvorbu drobných šperků.
Technika spočívá ve vytvoření modelu ozdoby z vosku, a ta se pokryje vrstvou kaše z cihlového prachu. Do vyschlé formy se pak vyvrtají dírky, kterými se dovnitř nalije roztavený kov. Horkem rozpuštěný vosk vyteče. Avšak po vychladnutí, aby byla umožněna další manipulace a práce s výlitkem, je nutno formu rozbít.
Druhá technika je tepání. Plech se pomocí kladívek dal tvarovat do různých tvarů. Z tenkého plechu se pak lisováním do připravených forem vytvářely další ozdoby."

Práce obsahuje obrázky a fotografie o rozsahu 3 stran.