"První: Již z prvních vět, které krysař řekl, můžeme jasně vidět, že krysař se nemá rád a podceňuje se. Je plný smutku a cítí se sám. Vysoký a hubený muž, oděný v přiléhavém sametovém kabátku s úzkými kalhoty držel v ruce píšťalu. Děj se odehrává v hansovním městě Hammeln. Když se ve městě objeví krysy, krysař píská a píská a zavede je do řeky – do Rýna, Dunaje, Vesery…
Krysař vysvětluje dívce, jak se to s krysaři má, že se jich lidé bojí. Na píšťalu musí však pískat ty smutné písně potichu, jinak by za zvukem píšťaly šli nejen krysy. Děvčeti se však krysař líbí. Děvče se jmenuje Agnes. Chtěla, aby se tu krysař zdržel déle, než na jiných svých „misích“. Agnes však již byla zadaná. Krysař o tom nechtěl slyšet. (asi se spolu vyspali)
Druhá: Město bylo prázdné, byl zde slyšet pouze hlas zvonu z chrámu svaté Trojice. Krysař vyháněl krysy a každý se na to chodil dívat, když krysař tiše pískal a krysy ho následovaly. Krysař však v Hammeln nezůstával jen kvůli krysám.
Třetí: Rybář Sepp Jörgen bydlel na břehu Vesery. Byl terčem posměchů, neboť byl trošku zpomalený – věci pochopil až následující den. Byl velmi trpělivý, avšak málokdy se něčeho dočkal. Byl smířený s tím, jaké všechno je, že někdo byl zrozen pro štěstí a někdo pro smůlu. Všechno chápal, i když byl nechápavý hoch. Věděl, že se mu všichni posmívají a to ho velmi moc mrzelo. Vše co měl, byl drozd v kleci, kterého opatroval. Byl to jeho nejlepší přítel – neurážel ho, neposmíval se mu, a když mu bylo smutno, dokázat ukonejšit jeho srdce. Nejlépe se měl, když snil.
Čtvrtá: Agnesin milenec se jmenoval (dlouhý) Kristián, byl to dokonalý normální občan Hammeln, měl vše, co by občan měl mít. Pracoval u bezdětného strýce a myslel si, že po něm všechno zdědí. Miloval Agnes, která se snažila, aby Kristián nevěděl o krysaři a aby krysař Kristiána nikdy nespatřil.
Pátá: Nad městem Hammeln stojí vrch Koppel. Každou neděli se na něj lidé vydávají. Je odtud krásný výhled na celý kraj. Při stoupání na kopec musí projít smutným a temným lesem. Na kopci je i velká propast, která však není jen propastí, ale i cestou, který prý vede až hluboko pod zem, daleko do Sedmihradska (báchorka). Nikdo však do Sedmihradska odtud nedošel (nikdo se nevrátil). Jednoho dne stál krysař nad touto propastí a rozmlouval s ní, s milenkou sebevrahů, rozmlouval. Jako kdyby do ní chtěl skočit.
Šestá: Sepp Jörgen usnul na palouky nedaleko své chaty. Dvě děvčata (Lora a Kätchen) z Hammeln tam zabloudila. Přišla k němu blíž a dívala se na něj. Počínala si opatrně, aby Seppa neprobudila. Lora se dotkla jeho vlasů. Nebyl ošklivý, a kdyby nebyl tak opožděný, určitě by měl mnoho dívek. Lora se zasmála a Jörgen se probudil. Díval se na děvčata. Ta se zvedla a utekla. Sepp to nechápal.
Sedmá: Noc byla klidná. Pouze u vrat Lory a Kätchen se choulil Jörgen a díval se na ně. Kolem šel krysař, sklonil se nad mumlajícím Seppem. Mumlal, že i když jsou obě dvě krásné, není dobré se smát muži, i když je pomalejší. Všichni se mu smějí, ale není nic horšího, než když se mu smějí ženy. Kdyby nebyl tak zpomalený, pravděpodobně by je zaškrtil. Místo toho ze zlosti zaškrtil svého drozda. Krysař sáhl Jörgenovi na rameno a řekl mu, ať vstane, protože není dobré klečet – muž, který klečí, není mužem. A navíc ho dívky neslyší. Sepp nechápal. Krysař mu řekl, že existuje míra lásky pro dva lidi. Neměl by milovat přespříliš, jestliže chce být milován, protože tak vyčerpá všechnu lásku, která je určena pro dva. „Přemíra lásky, kterou dáváš, ničí možnost lásky, kterou bys měl brán.“ Ale Jörgen se nepohnul. Krysař se s ním rozloučil, protože mu nebylo pomoci. Třeba ho čeká něco lepšího, než štěstí, protože ani štěstí není vrcholem. Sepp nechápal, něco si mumlal. Krysař šel za Agnes."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ