1.	Vznik a vývoj nástroje

2.	Samotný popis nástroje

"17. století přichází s požadavkem většího tónu a větší zvukové plnosti, protože se začalo koncertovat ve větších sálech, a tak se v době vzniku violoncella setkáváme a různými pokusy spoluchvěním resonančních strun prodloužit dozvuk. Z tohoto záměru vznikl nástroj zvaný viola da bardone nebo také baryton. Držel se sejně mezi koleny jako violoncello, hrálo se na něj smyčcem, měl 6-7 střevových strun a 7-15 rezonančních kovových strun, které rozezníval pizzicatem palec levé ruky. Vášnivým hráčem na baryton byl kníže Mikuláš Josef Esterázy, pro něhož napsal Josef Haydn asi 175 děl. Dalším přechodným nástrojem byl arpeggione, někdy také zvaný kytarové violoncello. Nástroj má tvar a velikost malého violoncella, korpus se podobá kytaře, s níž má i stejný počet strun (E, A, d, g, h, e1 ) a hmatové pražce. Arpeggione brzy po svém vzniku zmizel z koncertního pódia, ale jako pojem stále žije v díle Franze Schuberta v sonátě a moll s podtitulem „arpeggionová sonáta“."