1.

Úvod

2.

Týrání

2.1.	„Týrání" z hlediska trestního zákona

2.2.

Následky

3.	Sexuální zneužívání

3.1

Definice

3.2

Následky

4.	Možnosti pomoci

“ 3. Sexuální zneužívání

Sexuální zneužívání se sebou nese specifické problémy, kterým je třeba věnovat zvláštní pozornost.

Sexuální zneužívání je termín, který může označovat širokou škálu nevhodných forem sexuální aktivity od mazlení až po pohlavní styk, přičemž asi tak v 5% případů dochází ke skutečnému pohlavnímu styku. Děvčata se stávají oběťmi 2,5 krát častěji než chlapci. Nejčastěji ke zneužívání dochází mezi 8 a 12 rokem života, bez ohledu na sociální postavení a náboženské přesvědčení zneužívajícího. V mnohých případech je zneužívání opakované a trvá mnoho let. Většina případů není nikdy oznámena a odhaduje se, že asi jen u 1,4% případů bylo zneužívání zastaveno po tom, co bylo nahlášeno na policii a jen u 0,4% případů poté, co bylo nahlášeno na odbor sociální péče. Druh problémů, které zneužívané dítě prožívá, závisí na následujících faktorech:
• věk a fáze vývoje, ve které ke zneužívání dochází
• druh zneužívání, ke kterému došlo
• kvalita adaptačních mechanismů dítěte, které mu pomáhají zvládat emoce spojené s touto zkušeností
• chování a vrozený mechanismus pro zvládání emocí, které zneužívání vyvolává, na straně
• vychovávající osoby
• faktory životního prostředí (například, zda je dítě v kontaktu s tím, kdo ho zneužíval)

Sexuální zneužívání vyvolává závažné poruchy u oběti, nejčastěji opoziční vzdor, úzkost a depresi. Nejnápadnější příznaky, které sexuální zneužívání vyvolává, jsou:
• nespavost, noční můry
• somatické problémy

Tyto příznaky mohou být spojeny s posttraumatickou stresovou poruchou (vyvolává vůlí neovladatelná znovuprožívání v představách, psychotickou reminiscenci = flashback, vede k úzkosti, depresím a suicidálním myšlenkám) a vyhýbání se situacím, které by mohly trauma připomínat.Pro některé děti je však zážitek natolik traumatizující, že se na něj snaží zapomenout. Jedná se o obranný mechanismus, tzv. popření.

Dalším z řady obranných mechanismů je disociace. V tomto případě dítě utíká do „jiného světa“, kde se bolestné zážitky nevyskytují. Typické jsou při tom období ztráty paměti (amnézie), denního snění a stavy podobné transu, což v konečném důsledku vede k tomu, že má dítě více „osobností“, přičemž každá z nich je jiná. Jedná se o poruchu, která může mít velmi destruktivní vliv na jeho fungování v dospělosti.

4. Možnosti pomoci

V dnešní době již existuje mnoho nejrůznějších společností, které se orientují na pomoc týraným, zneužívaným a šikanovaným dětem. Kontakty na tyto společnosti jsou v telefonních seznamech, telefonních budkách, na internetu,... Uvedla bych alespoň některé:
• Nadace naše dítě (www.nasedite.cz/)
• Sdružení Linka bezpečí (www.linkabezpeci.cz)
• Dětskápráva.cz (www.detskaprava.cz)
• Dětské krizové centrum (www.dkc.cz)

Tyto společnosti nabízejí mnoho informací nejen pro děti a mládež, ale i pro rodiče a pedagogy. Většinou popisují, co je týrání, zneužívání, šikana či rasismus. Dítě se tak lehce dozví, jestli to, co se mu děje, není špatné. Největším problémem, proč plno dětí toto chování neoznámí, je totiž pocit, že to, co se jim děje, je naprosto normální a přirozené."