"Co je vzor?
Vzor je předloha, kterou se jiní snaží napodobit. Lidé často přejímají nejen vzhled, ale i chování, způsob vyjadřování, názory a v některých případech i způsob myšlení.

Kdo tedy může být vzorem? Mění se v závislosti na věku? Kdo tuto roli přebírá a jaký má vliv?
Začněme v období raného dětství. Prvním a nepochybně nejdůležitějším vzorem v životě mladého člověka je rodina. Rodiče jsou pro dítě primárním vzorem chování. Učí nás, co je dobré a špatné, předávají své zkušenosti. Děti nejříve napodobují své rodiče, přejímají jejich vlastnosti, návyky, napodobují jejich chování. Rodič by pak měl být především dobrým vzorem a jít svým dětem příkladem. Nesmíme také opomenout další členy rodiny, kteří mohou tuto funkci zastávat také.
Přesuňmě se k období školního věku. Myslím si, že v této době je to učitel, kdo přebírá úlohu vzoru. Učitel předává žákovi nejen znalosti, ale částečně i své názory nebo postoje ke společnosti, byť i neúmyslně. Říká se, že žák je obrazem svého učitele, jelikož žák je formován tím, co mu učitel sdělí. Domnívám se tedy, že učitel se stává druhým nejvlivnějším vzorem mladého člověka, respektivě dítěte.
Během dospívání se pomalu vytrácí vliv původní vzorů. Člověk začíná uvažovat sám, formuje si vlastní názory a poznává – vytváří si nové vzory.
V období puberty pak mladý člověk může najít vzor i v nesprávných lidech. Novými „idoly“ se stávají většinou celebrity a mediálně známé tváře. Myslím si však, že vliv tohoto vzoru již není takový, aby hlouběji formovaly jedincovu osobnost, jako tomu bylo u předchozích dvou. Většinou jde jen o přechodné období a pouhý obdiv, projevující se snahou vyrovnat se svým ideálům. V důsledku toho dospívající příspůsobují svůj vzhled, styl oblékání, účes, make-up... Mluvíme tedy především o změnách zevnějšku. Dle mého názoru je napodobování jen snahou najít sám sebe.

Domnívám se tedy, že vliv každého vzoru v životě mladého člověka nakonec vede k vytvoření vlastní osobnosti. Osobnosti, která může být vzorem pro někoho dalšího."