1.

Úvod

2.

Zrak

2.1	Orgán zraku

2.2	Barevné vidění

2.3	Rozlišování barev a teorie barevného vidění

2.3.1

Poruchy barevného vidění

3.	Uspořádání barev a různé barevné modely

3.1	Barevné modely

3.2	Komplementární barvy

3.3	Vzájemné působení barev

4.	Smyslový účinek barev

4.1

Žlutá

4.2

Modrá

4.2.1

Symbolická řeč modré

4.3

Červená

4.3.1

Symbolický význam červené

4.4

Zelená

4.4.1

Symbolická řeč zelené

4.5

Hnědá

4.6

Černá

4.6.1

Symbolická řeč černé

5.	Psychologické významy barev

6.	Synestézie (synesthesia)

7.

Závěr

"2.3 Vzájemné působení barev
J. W. Goethe popsal pokus: „Podrž kousek papíru na mírně osvětlené bílé tabuli, upřeně se dívej na malou barevnou plochu a odstraň ji po nějaké době, aniž bys pohnul očima, pak uvidíš na bílé tabuli spektrum jiné barvy. Barevný jev vzniká z obrazu, který nyní náleží oku ... Tak žlutá vyžaduje fialovou, oranžová modrou, purpurová zelenou a obráceně.“ (Fűrst, 1997, s. 48)
U tohoto sukcesivního kontrastu se jedná o přizpůsobovací mechanismus zrakového orgánu. Fixujeme – li nějakou barvu, pak se v důsledku přizpůsobení oka snižuje průběžná intenzita. Pohlédneme – li po jisté době na bílou plochu, zjeví se tzv. paobrazová barva. Pokud je plocha barevná, dochází ke smíšení paobrazové barvy s počitkem, který byl vyvolán barevným podnětem. Díváme –li se na nějakou barvu, pak se snižuje intenzita počitku těch komponent, z nichž vznikla. Nepůsobivá původní barva přitom současně zintenzivní.
Na témže základě spočívá simultánní kontrast. Každá barva vytváří ve svém okolí komplementární barvy, a to oboustranně. Vnímání se pokouší kompenzovat převahu nabízeného barevného podnětu tím, že vytvoří podnět komplementární. Současně se mění okolí, a to v komplementárním smyslu. S těmito jevy kontrastu vystupují zřetelněji kontury, zostřují se hranice mezi světlým a tmavým počitkem. Protože oko nepracuje exaktně, zobrazuje bod jako kroužek. Černá písmena na bílé stránce by byla neostrá, rozplývala by se. Teprve tím, že v bílém prostředí je černé tmavší, stávají se kontury zřetelné a umožňují čtení.
Každá barva se mění vlivem svého okolí. I bílé pozadí má silný vlastní charakter. Identita barvy není jen v ní samé, nýbrž je určována teprve souvislostí. Ta zužuje mnohostrannost barvy a stabilizuje ji. Barevný kontrast má účinek zesílení. Podobné barevné tóny se navzájem přizpůsobují, mají vyrovnávací účinek. Jak ukázaly pokusy, barevný rozdíl závisí více na světlosti než na barevném tónu. Stejné podněty způsobují stejné počitky, ale různé vnímání. Tak se nám jeví bílý list papíru ráno, v poledním osvětlení i při slabém světle stále bílý. Do našeho vnímání je zkušenost již zapracována. Rozpoznáváme věci navzdory různému osvětlení. Tato barevná konstanta je příznivě ovlivňována i fyziologickou skutečností – receptory sítnice se přizpůsobují danému osvětlení. Orientujeme se i v šeru, když nevidíme žádné barvy. Rozpoznáváme věci podle formy, neboť ta zůstává téměř zcela nedotčena změnami světlosti a barev. (Fűrst, 1997)

3 Smyslový účinek barev
3.1 Žlutá
Je barvou nejbližší světlu. Vzniká slabým odrazem od bílých ploch či vlivem zakaleného prostředí. Spojuje se s povahou světlého a má veselou, živou, jemně dráždivou vlastnost. Vyvolává teplý a příjemný dojem. Žlutá také jako nejsvětlejší barva symbolizuje rozum a vědění. Zakalená žlutá je výrazem závisti, zrady, falše, pochybnosti, nedůvěry a zmatenosti. Zhuštěním nebo ztemněním do načervenalé se dá žlutá vystupňovat. Další stupňování do žlutočervené nevytváří veselý pocit, ale vede naopak k nesnesitelnému násilí. (Goethe, 2004)
Energetičtí, draví a drsní lidé mají potěšení ze žluté barvy. Zářivě žlutou mají rádi lidé, kteří jsou veselí a uvolnění. Nosí ji lidé extrovertní, kteří chtějí být viděni ostatními lidmi, lidé kteří nechtějí zapadnout v davu. Podobně působí také barva oranžová.

3.2 Modrá

Vždy s sebou přináší něco temného, je takřka dráždivým nic. Pohled na ni vyvolává rozpor mezi něčím dráždivým a klidným. Modrá je výrazem pro dálku, pro něco nedosažitelného. Zdá se, že modrá plocha před námi uniká – rádi se na ní tedy díváme, protože nás k sobě nenutí, nýbrž přitahuje. Sklon modré k prohlubování je tak velký, že právě v hlubších tónech působí intenzivněji a charakteristicky interněji. Modrá bývá také označována jako barva duše, otevření se duchovnímu, popř. nevědomému. Stejně jako žlutá i modrá přechází do červené. Modročervené spíše zneklidňuje. Nejhrozivější, rozpolcená barva je fialová. Specifickým znakem této barvy je nevyřešený konflikt. (Fűrst, 1997)
Modrá je barvou klidu, uspokojení, souladu. Mají ji rádi lidé citliví, s bohatým vnitřním životem, hledající lásku a oddanost, romantikové - prostě oni tišší introverti. Symbolizuje něhu, věrnost, důvěru, oddanost a tradici. Dávají jí také přednost lidé, kteří touží po klidu: unavení, přepracovaní, i ti co nemají rádi změny. A když někdo modrou odmítá? Možná má strach ponořit se do hlubin vlastního nitra, možná není spokojen se svými současnými vztahy, s vazbami, které tato barva představuje. Asi ho zatěžují, není to žádné klidné bezpečí, ale spíš nudná závislost: s odmítáním modré se často setkáváme u mladých lidí, kteří touží "vylétnout z rodného hnízda".

3.2.1 Symbolická řeč modré
Modrá je barvou vzduchu a vody a průzračného nebe. Je také nejčastější barvou připisovanou bohům. Amón (nejvyšší egyptský bůh) je modrý, což upomíná na jeho kosmický původ.Zbylým egyptským bohům se na nástěnných malbách domalovávaly práškem z kamene lapis lazuli, podle něhož dostal azur své jméno, alespoň vlasy. Mexický bůh Quetzalcoatl, Opeřený had, stvořitel Aztéků, je též modrý. Indické bohy poznáme rovněž dle sinavě modré pleti, germánský Odin nosí modrý háv a gotická Panna Marie je zahalena modrým šatem. Nádherné modré pozadí na renesančních obrazech bývá symbolem nekonečna. Je také barvou měsíčního svitu a může být též barvou tajuplných mocností, dobrých i zlých. Bludičky lákají svým modrým světýlkem, koboldi, vodní a horští duchové, jsou modří, modré jsou v pohádkách čarovné květy, které je nutno hledat, modrý je pták štěstí. (Pleskotová, 1987)"

Tato práce je velmi rozsáhlá, kvalitně a přehledně napsaná.
Obsahuje schémata.