1.	Biografie Kurta Vonneguta

2.	Dílo Kurta Vonneguta

3.	Kolíbka (Cat's Cradle) - interpretace díla

3.1.	Bokokonismus

3.2.	Obsah knihy

"Kolíbka (Cat's Cradle - 1963)
Tato útlá kniha mimo jiné osvětluje teorii jednoho zvláštního náboženství zvaného bokokonismus. Aby byl význam příběhu ucelený, je třeba nejprve se seznámit se základními údaji o tomto fenoménu.
Bokokonismus je vlastně jakási satira na náboženství. Na struktuře smyšleného náboženství, které je navíc hlavním nástrojem diktátorství, se snaží Vonnegut ukázat důležitější a věrnější víru, totiž víru založenou na slušnosti mezi lidmi.
S bokokonismem se seznamujeme již od počátku knihy. Sám vypravěč je bokokonista. Existují tzv. Knihy Bokokonovy. Které jsou psány formou tzv. kalyps – což jsou veršované texty. Základem víry je rozdělení lidstva do skupin. Skupin, které plní Boží Vůli, aniž by věděli, že to činí. Tyto skupiny jsou nazývány karrasy. Kříží-li se a proplétají zcela bezdůvodně životy několika lidí, pak jsou nepochybně členy jednoho karrasu. Specifickou formou karrasu je tzv. dupras. Což je karras složený ze dvou osob. V knize jde o staré manžele, kteří díky většině života stráveného spolu naprosto perfektně znají každou reakci a odpověď toho druhého. Důležitým pojmem je rituál zvaný boko-mar – aneb prolnutí vnitřních vědomí. „My bokokonisté věříme, že je nemožné setrvat s někým chodidlo na chodidlu, aniž bychom k němu nezahořeli láskou, mají-li ovšem oba zúčastnění čisté a pečlivě ošetřované nohy.“
Blíže se s bokokonismem setkáváme až na ostrově San Lorenzo. Vznikl proto, že náboženství se pro chudé obyvatelstvo stalo jediným opravdovým nástrojem naděje. Pravda se stala lidu nepřítelem, poněvadž byla úděsná, a tak si Bokokon předsevzal poskytovat lidu stále dokonalejší lži. Takže na San Lorenzu je každý bokokonista, ale nikdo se k tomu veřejně nepřizná. Bokokonismus je náboženstvím, které je přísně zakázáno a každý, kdo se jakýmkoli způsobem projeví jako bokokonista, bude potrestán pověšením na hák. Bokokon má své jméno díky sanlorenzskému dialektu. Původní jméno tohoto muže bylo Johnson, vysloveno v dialektu však zní Bokokon. Bokokon, jako jeden ze zakladatelů státu San Lorenzo věřil, že aby náboženský život lidu dostal ten správný „šmak a říz“, je třeba udělat z Bokokona psance a jeho víru prohlásit za nezákonnou. Bokokon se zatím schovával v džungli a užíval veškerého blahobytu. Tehdejší vládce organizoval nezaměstnané, což byli prakticky všichni, a pořádal s nimi hony na Bokokona. Asi každých šest měsíců vládce vítězně oznamoval, že je Bokokon „obklopen ocelovým kruhem, který se nelítostně svírá.“ A potom museli vůdcové tohoto nelítostného kruhu oznámit, že Bokokonovi se podařilo nemožné. Unikl. Zázrak. A to vše jen proto, že vládce dobře věděl, že potřebuje světce proti němuž lze vést válku, aby se on sám nestal bezvýznamným.
A popravy se dějí stále. „Každé dva roky popravuje jednoho – jen aby udržel kotel ve varu…Povzdychl si a zdvihl zrak k večerní obloze a řekl: Huš, huš, huš. Prosím? To říkáme my bokokonisté vždy, když pocítíme, že život kolem nás je plný záhad…“
A teď již k samotné knize a jejím hlavním tezím.
Vonnegutův vypravěč příběhu (Jonáš – John), zapřisáhlý bokononista, se chystá napsat knihu o tom, co dělali významní Američané v den svržení první atomové bomby (6.8.1945). Vynálezcem oné bomby byl doktor Felix Hoenikker. V den svržení atomové bomby seděl doma a nepřítomně(jak ostatně dělal všechno, když zrovna nevynalézal) si hrál s kouskem provázku. Najednou se provázek propletl do tvaru, kterému se říká kolíbka. Doktora to samotného asi překvapilo a připomnělo mu to nejspíš dětství, neboť si sedl k svému nejmladšímu synovi Newtovi a zkusil si s ním hrát. Nikdy před tím to nedělal, nikdy s dětmi ani nemluvil. Syna vyděsil a ten utekl do zahrady. Během shromažďování materiálu o lidech v blízkosti doktora Hoenikkera, narazil Jonáš na mnohem ničivější objev – tzv. „led typu 9“."

Práce částečně čerpá z: http://ld.johanesville.net/vonnegut, http://cs.wikipedia.org/wiki/Kurt_Vonnegut.