1.	Karel Hynek Mácha – Máj

1.1

Životopis

1.2	Charakteristika jeho tvorby

1.3	Máj a hlavní postavy

1.3.1

Kompozice Máje

1.3.2

Jazykové prostředky Máje

2.	František Ladislav Čelakovský

2.1	Stručný životopis

2.2	Ohlasová poezie

3.	Jan Kollár

3.1	Životopisné údaje

3.2	Slávy dcera

4.	Karel Jaromír Erben

4.1	Životopisné údaje

4.2

Kytice

5.

Rukopisy

5.1	Spory o původu památek

„Karel Hynek Mácha. Nejvýznamnější básník českého romantismu. Vytvořil dílo, které se svou hodnotou rovná dílům evropského romantismu. Jako umělec byl vlasteneckou společností nepochopen. Narodil se v Praze na Malé Straně (Dům u dvou slunců). Otec byl mlynářským pomocníkem, později krupař. Absolvoval gymnázium a studoval na FF, poté na právech. Vysokoškolská studia jako jediný z našich romantických básníků dokončil.
Mácha byl typickým romantikem. Zajímal se o četbu (díla autorů našich i cizích – např. Byrona, Goetha, Shakespeara), miloval přírodu – prošel pěšky velkou část Čech, zajímaly ho staré hrady, zříceniny, divoká příroda, místa nedotčená člověkem. Kvůli své povaze, touze odlišovat se často ztrácel přátele. Zajímal se o aktuální dění, sledoval průběh polského povstání r. 1830, pomáhal se svými přáteli polským utečencům. Angažoval se ve vlasteneckém hnutí. Hrál ochotnické divadlo v Kajetánském divadle na Malé Straně. Díky tomu se poznal s významnou osobností české kultury svým pozdějším názorovým soupeřem Josefem Kajetánem Tylem. Zde se také seznámil s Eleonorou Šomkovou (Lori), svou osudovou láskou. Dívka nechápala jeho umělecké sklony, docházelo mezi nimi často ke konfliktům. Peripetie vztahu, který byl poznamenán Máchovou přehnanou žárlivostí, zachycují básníkovy deníky, které šokují svou otevřeností (erotické i jiné skandální pasáže byly psány tajným písmem, které později rozluštil Jakub Arbes. V denících najdeme také záznamy snů, dojmů z cest, náčrty děl. Právnické povolání Máchovi slibovalo slušnou existenci a zajištění budoucí rodiny (s Lori měl syna Ludvíka, po jeho narození chystal svatbu). Nastoupil do Litoměřic jako advokátní praktikant, nakazil se cholerou, když pomáhal hasit požár (napil se znečištěné vody). V den, kdy měl mít svatbu, měl pohřeb. Jeho ostatky, které byly uloženy v Litoměřicích, byly převezeny r. 1938 do Prahy, když Němci zabrali území po Mnichovu.

Psal poezii a prózu. Nejprve tvořil německy, pak česky. Zapůsobila na něj lidová poezie. Jeho básně však přesahují ohlasovou tvorbu, jak ji známe z děl Čelakovského. Mácha se nesnaží lidovou poetiku důsledně napodobovat, klade důraz na výrazovou originalitu. Pro Máchovu tvorbu je příznačný protiklad snu a skutečnosti. Snil o svobodné vlasti, ale viděl kolem sebe nesvobodný národ, tlak policejního režimu. Snil o lásce „bez konce“, ale setkal se jen s přízemní kráskou. Ve svých básních se zabývá otázkami o smyslu života. Na život se dívá velmi pesimisticky, je rozčarován rozporem mezi svým ideálem a skutečností. Nevěřil v posmrtný život, člověk ze země vychází a po smrti se k ní zase vrací.

Máj - básník v ní řeší osobní traumata, ale především problémy nadčasové. Vztah jedince a společnosti, smysl života. Myšlenkově i originalitou formy překonává soudobou literární produkci. Děj básně je jednoduchý, je zatlačen do pozadí. Jarmilu svede Vilémův otec, Vilém svůdce zavraždí, aniž tuší, že je to jeho otec. Jarmila spáchá sebevraždu, Vilém je uvězněn a popraven. Vlastním smyslem básně jsou Vilémovy úvahy ve vězení. Uvažuje o své vině, dospěje k názoru, že za jeho čin nese odpovědnost celá společnost, která dopustila, že byl v dětství otcem vyhnán a stal se z něho loupežník. Tragédie Viléma a Jarmily se stává tragédií obecně lidskou (lidské společnosti). Uvažuje o smyslu života, jedinou jistotou po smrti je mu země. Ve 4. zpěvu se autor ztotožňuje s Vilémem, vzpomíná na své mládí, v závěru polituje s Jarmilou a Vilémem i sebe.“

Kapitoly týkající se Karla Hynka Máchy a Karla Jaromíra Erbena jsou stejné jako u práce Romantismus u nás a v Evropě.