1.nacionalismus a rasismus v novodobých dějinách a zejména na konci 20. století

2.	studená válka a její překonání

3.	konec pravicových diktatur v Evropě

4.	pád evropského komunismu

5.	převaha demokracie v Evropě

6.	rozpad koloniálního systému, problematika rozvojových zemí

7.	evropské integrační tendence a jejich historické kořeny

8.	Postavení ČR ve sjednocující se Evropě a ochrana národnostních, náboženských a rasových menšin v rámci demokratického pluralitního systému.

9.	Nebezpečí mezinárodního terorismu; úsilí o světový mír.

"70. léta
Sovětský svaz – na konci 50 let Sověti vypustili Sputnik, soustava socialistických zemí vznikla po roce 1945, Jugoslávie byla nejsilnější a osvobodila se od fašismu, vymanila se ze sovětského vlivu, po druhé světové válce se sovětský model společnosti rozšířil mimo Evropu – viz. Čína, KLDR, sever Vietnamu, sovětský model společnosti – politická diktatura, existence jedné politické strany, druhý aspekt – ekonomika je zestátněna, třetí rys – všechny tyto země se pokouší vydat na cestu industrializace, snaží se nějak modernizovat tím, že si postaví těžký průmysl, rozšíří počet městského obyvatelstva, zdravotní reformy, rozšiřování vzdělanosti, čtvrtý aspekt – složky společnosti, které tomu stojí v cestě, jsou postaveny represím, zejména část venkovského obyvatelstva, bohatí statkáři, poslední rys – po roce 1945 – éra studené války – soupeření mezi sovětským blokem a západním blokem, rozvoj technologií, ale nechtějí vstoupit do válečného konfliktu
Sovětský blok má vnitřní dynamiku – 3 fáze – od roku 1945 do roku 1956 – stalinismus, nejradikálnější, kult velkého Stalina, nenávistná propaganda vůči západu, druhý fáze – od roku 1956 – reformní komunismus – raději hovoří o společnostech sovětského typu, trvá ve společnostech od roku 1956 až 1970, poté neostalinismus, nebo brežněvovská stagnace – tato epocha se někdy nazývá jako reálný socialismus, nic lepšího už není možné, poslední epocha – 1986 – 1989 – přestavba, otevřenost, perestrojka – pokus společnosti sovětského typu demokratizovat, poté až po roce 1989 se sovětský svaz rozpadá
Sovětské režimy se lišily povahou navzájem – typologizace sovětských režimů:
1) Sovětský svaz – 1917 – lišil se od ostatních režimů ve dvou věcech, měl dlouhého trvání a byl velký a disponoval jadernými zbraněmi, z toho vyplívá to, že měl velkou armádu a jeho postavení velmoci, byl postaven jako federace – ruská a sovětská federativní republika… dohromady 14 republik, byla to centralizovaná federace, o důležitých věcech se rozhodovalo v Moskvě, od 60. let – problém – proměna etnických vztahů – různý růst populace, od druhé světové války upadal podíl Rusů a rostl Kazachstán, rozdíl náboženství – znovuoživený zájem o islám – tikající bomba sovětského svazu, druhý problém od 60. let byla jeho ekonomika, největším symbolem ekonomiky byl kosmický výzkum – Sputnik – jak v tom kosmickém výzkumu, tak v dalších odvětví bylo zřejmé, že SS ztrácí svou dynamiku, úspěchy byly dány tím, že vyhrál druhou světovou válku, symbol – americké dobytí Měsíce – 1969, SS zaostával do poloviny 60. let ve špičkové technologii, zaostávání – oblast výpočetní techniky – SS podcenil počítače, zpožďování se v růstu životní úrovně – 3 základní příčiny – státní ekonomika funguje hůře než ekonomika soukromá, odlišné výchozí podmínky, zničení SS za druhé světové války, SS byl nucen hrát roli velmoci a tím, že byl třikrát chudší než Amerika, tak musel dávat na zbrojení hodně bohatství a to se někde muselo obrátit, musel si udržovat své impérium, SS poskytoval svým satelitům ropu, SS se snažil udělat z východního Německa výkladní skříň Západu, počátkem 70. let – v roce 1967 a 1973 – Arabsko – Izraelské války – Izrael vyhrál obě války, počátek 80. let – arabové politiku přehodnotili a ropu začali vydávat, sověti si technologie kupovali na dluh, když se cena ropy propadla, tak dluh zase vzrostl, sovětské společnosti byly najednou zadlužené
2) Čína – vítězství v roce 1945 pod vedením Maocetunga, výchozí situace v Číně byla jiná, v Číně roce 1945 nebylo vůbec nic, byla to jen průmyslová země, to vedlo místní komunisty k divokým úvahám, jak se rychle modernizovat, experimentovali, kolem roku 1960 se Čína rozkmotřila se SS, všechny sovětské společnosti zůstali se SS, na stranu Číny se dala pouze Albánie, na straně SS zůstali komunistické strany v Asii – Severní Korea a Vietnam
3 skupiny – země, které se staly součástí sovětského bloku, byly velmi moderní – Východní Německo a Československo, mohli si dovolit represivní aparát, byrokraticko – autoritářský – byrokraticko – velká vláda úřednictva, velká dělnická třída,
země – jižní Evropa, dynastické režimy, Bulharsko, Rumunsko, Jugoslávie – v roce 1945 byly velmi zaostalé, tyto režimy začaly připomínat monarchie, Jugoslávie – Maršán Tito, Rumunsko – Nikola Čajčasku, v těchto zemích vypadalo vládnutí jako rodinný klan, který měl zemi ve své hrsti, byl těžko svržitelný opozicí, Čajčasku nastolil kult osobnosti, vyvrcholilo to, když si nechal vystavět obří palác
země - Maďarsko a Polsko – byla specifická tím, že ekonomicky byla něco mezi, politické režimy tam měli nejmenší podporu veřejnosti, vnímáno jako Sovětská okupace, Polsko bylo okupováno jak Stalinem, tak Hitlerem, silná katolická církev, režim si ji nemohl nechat vyprovokovat, režim v Polsku se bál, aby svoji populaci nerozzlobil, byl méně represivní, aby uspokojil populaci, tak si vzal půjčky v zahraničí, Maďarsko vzniklo jako výsledek Sovětské okupace
Hlavní mezník – reformní komunismus – 1968 – Československé Pražské jaro – unikátní v tom, že je to jediný pokus o hlubokou reformu systému, která by měla za cíl jeho demokratizace a jeho zefektivnění, Československo bylo s Německem ekonomicky nejvyspělejší, zároveň mělo za sebou ostrou zkušenost z počátku padesátých let, byly to velké politické procesy- jak komunisty, tak nekomunisty, byla to koule na noze, kterou si režim nesl a bylo otázkou času, zda raná 50. léta budou otevřena, druhým faktorem je to, že počátkem 60. let dospěla generace vědy – filmu, symbolem této doby – nová filmová vlna – Obchod na Korze, Ostře sledované vlaky, Milan Kundera – Žert, Ludvík Vaculík – Sekyra, mezi mladou inteligencí panoval představa, že nejsme ještě vyrovnáni s 50. léty, tyto myšlenky sdílely i představitelé režimu, v čele Československa v 50. letech – Antonín Novotný, v lednu 1968 byl Novotný odvolán a na jeho místo byl zvolen Alexandr Dubček, Slováci byly po roce 1945 přesvědčeni, že by měli dostat autonomii, k té se nedostalo, rozjíždí se proces Pražské jaro nebo Československý obrodný proces – zrušení cenzury, úvahy o způsobu, jak propojit socialismus a demokracii, nikdo nezpochybňoval, že by Československo mělo být spojencem SS, přesto toto reformní hnutí – podporoval režim i drtivá společnost – jiné sovětské režimy zneklidnilo, ostatní země bloku se pražské jaro snaží brzdit, během jarních měsíců atmosféra houstla – Varšavský dopis – červen 1968 – země bloku psali proti Pražskému jaru, problém Československa byl v tom, že byl na straně reforem a proto převrat nešel udělat, není tedy jiné řešení než tak, že zasáhnu vojensky, 21. srpen – 1968 – vstup vojsk Varšavské smlouvy, neúčastnila toho Jugoslávie, Rumunsko, můžeme to nazvat i okupace, SS nestačila samotná okupace, ale i to, že vedení bylo uneseno do Moskvy – pirátský čin, okupační jednotky měli striktní příkaz nechovat se násilnicky, zemřelo asi 100 lidí – většinou nešťastné náhody, toto krátkodobé vítězství SS znamenalo dlouhodobou ztrátu prestiže, typický příklad – na západě působili legální komunistické strany a tím SS ztratil podporu veřejnosti, že se chová jako imperialistická země, od roku 1968 nebyl žádný jiný pokus o reformu socialismus, další revolty byly pouze snahy o jeho svržení, Švédsko – nejvíc socialistická země, invazí se zrodila Brežněvova doktríně – Doktrína o omezené suverenitě – doktrína – závazný směr, pokud je v nějaké zemi Sovětského bloku ohrožen socialismus, tak má povoleno intervenovat, myšlenka zvacího dopisu, stalinistické křídlo se pokoušelo informovat o SS, porážka Pražského jara nebyla dána samotnou invazí, ale tím, že představitelé v Moskvě podepsali Moskevské protokoly o dočasném pobytu vojsk, říkalo se v nich, že je v Československu občanská válka, byl nátlak na naše představitele, někdy se historikové domnívají, zda rozehrát Pražské jaro lépe, v září se představitelé vrátili do Československa a sami ztratili odvahu, postupně během podzimu proti nim nastupovalo více lidí, v této situaci se sovětský režim rozhodl nahradit někým, kdo byl reformátor, sovětský svaz vsadil na Gustava Husáka, měl velkou popularitu tím, že byl v padesátých letech vězněn, rychle po 21. srpnu se dal na jejich stranu, v dubnu 1969 nahradil pozici nejvyššího představitele strany Alexandra Dubčeka a zahájil normalizaci – znormálnění, znamenal obnovení cenzury, zákazu cestovat, obrovské čistky ve straně
Počátek 70. let – západní Evropa
Rozdíly mezi jednotlivými státy:
Jih Evropy – Řecko, Portugalsko, Španělsko – pravicově konzervativní diktatury, které se tam dostaly v meziválečném období -> prozápadní, proamerický, kombinují kulturní konzervatismus a rigidní autoritářskou politikou -> bylo jasné, že dříve nebo později ty diktatury padnou-> nahrazeny parlamentní demokracie a ve Španělsku ještě navíc obnovena monarchie
Skandinávie – ta si vybudovala nejrozsáhlejší sociální stát -> největším případem nejrozvinutějšího SS bylo Švédsko -> nazýván spíše demokratickým socialismem = veřejný sektor představoval obrovskou část ekonomiky (ve veřejných rukou školství, zdravotnictví, doprava), snažil se snižovat spol. rozdíly, aby nižší vrstvy měly šanci na vzestup pomocí vzdělávání
Západní Německo – je zvláštní tím, že vzešla z porážky Německa ve druhé svět. válce, mnoho bývalých nacistů bylo habilitováno a bylo jim umožněno, aby se stali součástí vládnoucí elity Německa. V 60 letech se mladá generace Z Němců začala ptát, co dělali otcové předtím, než v 50. letech budovali ten zázrak. Vznik studentských hnutí. 60. léta ve SRN vedla pod tlakem st. hnutí k společenskému obratu vnitřního odmítání nacistické minulosti, ale otevření země vůči sousedům na Východě -> 1) normalizace – zlepšení vztahů s NDR a druhé bylo zlepšení vztahu vůči zemím bloku – v prvé řadě vůči Polsku (největší oběť nac. agrese) Studentské hnutí v 60. letech se nespokojila -> část se radikalizovala a přetavila do levicových ter. organizací.
Francie a Itálie -> ačkoli nebyli tak hospodářsky úspěšné jako Západní Německo, platí teze o 30ti zlatých povál. letech a základní specifikou bylo, že v nich působily silné komunistické strany
Itálie - politici italského středu si jsou vědomi problému korupce, tzv. historický kompromis = komunisty do vlády v rámci boje proti korupci a že by mu to umožnilo reformu it. společnosti, plán hist. kompromisu nebyl uskutečněn -> tak se dál vládlo pomocí korupce, až v 90. letech rozhořčení společnosti vedlo k volbě populisty Berluskoniho a ke kolapsu italských poválečných stran
70. léta jsou celkově poznamenána s postupujícím uvolňováním vztahů v rámci Studené Války mezi SS a USA, kde je to dáno především ze strany USA, jejich velkými obtížemi ve válce ve Vietnamu, které je donutily být vstřícnější směrem k možnému dialogu se SS.
Druhou příčinou toho oteplování poč. 70. let ve vztazích SS a USA bylo to, že oba vědí, že v atomové případné válce nemohou vyhrát a navzájem by se zničili. Následkem toho vědomí se SS a USA rozhodují zasednout za jednací stůl společně a jsou tehdy formulovány první smlouvy o omezení počtu jaderných hlavic. Konference v Helsinkách v roce 1975, kde se USA, SS a hlavní Evropské země setkají - závazek respektovat lidská práva, ale podpis deklarace lidských práv pak znamenal, že tím dostali dizidenti zemí SS značný nástroj, jak kritizovat své vlády. Tím se stalo toto usnesení v Helsinkách nástrojem, jak se mohla zformovat opoziční hnutí."