1.

Úvod

2.	Jaké jsou obecné charakteristiky poruch osobnosti?

3.	Chování lidí s poruchami osobnosti

4.	Jakou charakteristikou je determinována disociální porucha osobnosti?

5.	Jaké typy emočně nestabilní poruchy osobnosti rozlišujeme a jak jsou charakterizovány?

6.	Závislá porucha osobnosti

7.	Jaké rozlišujeme základní faktory mající vliv na vznik poruch osobnosti?

8.	Další významné faktory, které se v interakci s endogenními vlivy podílí na vzniku poruch osobnosti

9.	Jak lze posuzovat poruchy osobnosti z vývojového hlediska?

10.	Etiologie sociálně patologických jevů a chování

11.	Jaké jsou nežádoucí dopady chování jednotlivců s poruchou osobnosti?

12.

Závěr

"Jaké jsou obecné charakteristiky poruch osobnosti? Lze s jistotou říci, že člověk je biopsychosociálním komplexem. Žádnou z těchto složek lidské osobnosti nelze opomenout, je nutné jejich vnímání jako provázaného funkčního systému. Porušením normality jedné, nebo i více částí tohoto systému zakládá předpoklad, že takový jedinec bude mít tendenci chovat se jiným způsobem, než určují společenské normy. Vágnerová (2004, s. 511) říká, že osobnost člověka funguje jako integrovaný celek, který je individuálně typický a ve svých charakteristických rysech i relativně stabilní. Osobnost určuje, jak se určitý jedinec bude v různých situacích projevovat, jak bude reagovat na jednotlivé podněty. Tato definice platí i tehdy, když se některé rysy osobnosti více či méně liší od normy: jsou nápadné a akcentované, nebo naopak velmi málo vyjádřené či téměř nerozvinuté. Výsledkem je i v tomto případě individuálně typický a relativně stabilní celek. Vágnerová (2004, s. 70) říká, že osobnost lze definovat jako duševní celek, charakteristický: vnitřní jednotou a strukturovaností jeho dílčích složek; individuální specifičností, odlišností od jiných osobností; vývojovou kontinuitou, tj. relativní stálostí konstelace psychických vlastností v průběhu vývoje.
Jedinci s poruchami osobnosti jsou podle Češkové (2006, s. 255) prezentovány extrémně vystupňovanými povahovými a charakterovými rysy, které vedou k poruchám sociální adaptace. Maladaptivní postoje a chování se projevují v široké oblasti osobních a sociálních situací, vedou k pocitům osobní nepohody a mají negativní vliv na pracovní a společenské fungování (trpí okolí nebo postižený). I když se jedná o trvalou povahovou odchylku od normy, podléhá porucha osobnosti určité dynamice. Počátky lze vystopovat v dětství, některé projevy se stárnutím zmírňují - agresivita, disociální projevy, některé zvýrazňují - paranoidita, deprese, dekompenzace.
Chování lidí s poruchami osobnosti bývá podle Vágnerové (2004, s. 518) generalizovaně maladaptivní, to znamená, že nerespektuje běžné sociální normy a z hlediska společnosti se jeví jako nápadně rušivé, či dokonce nepřijatelné. Obecně lze říci, že tito jedinci se nechovají tak, jak by bylo možné vzhledem k okolnostem očekávat, ale podle toho, jak situaci sami hodnotí, což často bývá nějak zkreslené.
U všech uvažovaných typů poruch osobnosti jsou dány odlišnostmi ve způsobu emočního prožívání, uvažování a tedy i celkové posouzení dané konkrétní situace a výsledného chování. Poruchy osobnosti se podle Nývltové (2009, s. 169) liší od ostatních psychických poruch. U ostatních psychických poruch dochází prioritně k negativním změnám v psychických procesech (emočních a kognitivních), zatímco poruchy osobnosti se prioritně vyznačují neobvyklými vzorci chování, které bývají podmíněny neobvyklými osobnostními vlastnostmi (povahovými rysy). Vzhledem k tomu, že osobnostní vlastnosti bývají trvalé nebo se mění jen velmi pomalu, bývají trvalejšího rázu i poruchy osobnosti. Neobvyklé osobnostní vlastnosti se mohou týkat kterékoliv osobnostní struktury (motivace, temperamentu, charakteru i seberegulačních vlastností)."